Perfektní povolání? Programování!

Téměř každý si alespoň jednou položil otázku – Které povolání by bylo to nejlepší? Studenti si ji pokládají, když se rozhodují, zda a na jakou školu jít. Nezaměstnaní, když se začnou zamýšlet nad rekvalifikačním kurzem. Ostatní když je jejich práce nebaví.

Pro mě, jako člověka, který věří, že my řídíme osud a ne osud nás, je tato otázka velice důležitá. Je to zvláštní, ale i po několika letech výkonu stejného povolání docházím ke stále stejným závěrům.  Nejlepší (nebo alespoň jedno z nejlepších) povolání je programování.

Práce dostatek

Málo která profese je v současné době tak nedostatková jako ta programátorská. O programátory se firmy musí prát. Mnohé musí chtě nechtě brát studenty a samouky bez praxe. Těm, které už mají, musí platit více než by chtěly, protože jinak by jim mohli utéct.

Budoucnost zajištěna

Většina manuálních profesí bude do pár desítek let z velké části nahrazena roboty. Pokladní samoobslužnými kasami, pracovníci u pásu robotickýma rukama…  Šance, že někdo vytvoří robota, který bude schopen naprogramovat cokoliv za programátora je ale poněkud nízká. Naopak všechny ty technologie nahrazující ostatní profese musí být někým naprogramovány.

Krátká doba studia

Doktoři musí téměř půlku života studovat, aby je vůbec pustili do praxe. Učitelé podobně. Většina dobře placených prací vyžaduje mnoho let studia na vysoké škole. V programování to tak není. Naopak mezi firmami se ví, že škola programátorovi příliš nedá. Zaměstnavatelé tedy nekoukají na tituly, nýbrž na zkušenosti a znalosti. A ty lze získat i doma.

Práce pro každého

Na programování nemusíte být fyzicky zdatní. Nemusíte být ani příliš chytří. Stačí vám průměrná inteligence a hromada cviku. Že je to jen pro kluky? Ani nápad! Například Božena Řežábová dokazuje, že neexistuje objektivní znevýhodnění žen v IT. Naopak každý vývojářský tým by bral mezi sebou holku všema dvaceti (zejména pokud by byla stejně dobrá).

Hodně peněz

Programátoři patří mezi výrazně nadprůměrně placené pracovníky. Jejich přínos pro firmu je totiž obrovský a marže vývojářských společností taktéž. Přitom už jako student/brigádník si můžete vydělat i násobně více v porovnání se spolužáky za kasami či sbírajícími ovoce.

Nezávislá pracovní doba

Programátor zodpovídá za svou část práce. Není tedy příliš závislý na práci ostatních zaměstnanců. Nemusí se střídat s ostatními, aby směnami pokryli nepřetržitý provoz. Neexistují tu otvírací hodiny. Programátor nepracuje se zákazníky nýbrž s počítačem. A ten je připraven spolupracovat klidně uprostřed noci. Šéf vám tedy nemůže říct: “Ne v tenhle čas na oběd s přítelkyní nemůžeš! To je tu moc zákazníků.” Je jedno, jestli prší nebo je krásně. Zalezlému v kanceláři vám to může být jedno.

Časová flexibilita je tedy jen o firemních pravidlech a koulích nebát se říct si o více svobody.

Z kanceláře stejně jako z domova či od moře

Notebooku je jedno, jestli na něm pracujete ve firemní kanceláři nebo se válíte na pláži u moře (pozor na vodu a písek). Programátoři jsou tedy spolu s grafiky nejpočetnější skupinou mezi digitálními nomády (lidé, kteří jsou nonstop na dovolené). Nemusíte se tedy omezovat půlrokem práce, abyste pak jeli na týden na dovolenou. Zaměstnavatel vám to neumožní? Najdete si jiného. Alespoň  průměrný programátor si vždycky najde nějakého rozumného zaměstnavatele. To, že vám nemusí zajišťovat kancelář, mu totiž také dost ušetří. Navíc spokojený programátor u moře je daleko lepší než nespokojený sabotér v kanceláři.

 

Zdravotní problémy jen vlastní vinou

Bohužel programování patří mezi práce mající značný dopad na lidské zdraví. Problémem ale není samotná práce, nýbrž nedodržování zásad zdravé práce u počítače. Prevence je tak snadná! Přitom i při psaní tohoto článku si tak kazím páteř 🙁  Je to jen na vás.

Nevýhody?

No dobře. Existuje i pár nevýhod. Programování rozhodně není akční. V některých týmech naopak pracujete celé měsíce či roky na stejném programu. To může být dost nudné. Programování není společenské. Když programujete, tak se nemůžete současně bavit s někým jiným (pokud nejste žena). Moc lidí tedy při práci nepoznáte. Další nevýhody už mě nenapadají.

Jaké je skóre?  7 výhod ku 2,5 nevýhodám. To není vůbec špatné skóre. Nebo se vám to zdá být málo důvodů proč být programátorem? Mně to stačí.

Znáte nějaké lepší povolání (kromě grafiky) ? Sem s ním. Třeba od základů přehodnotím zbytek života.

 

Jíja

 

Korektura by Kristýna

2 komentáře

  • Tadeáš 01.09.2017 Reply

    Ahoj, jsem začínající programátor (studiji VŠ v Praze) nicméně příjde mi, že ta škola mi dává opravdu malé základy. Chtěl jsem se zajímat o místo v IBM, ale bohužel chtěli něco, co já vůbec neznám.
    Právě proto píši tento dostaz – jak ty ses uchytil, nebo nějaké triky a tipy?
    Uvítal bych cokoliv, mockrát děkuji.

  • jija 02.09.2017 Reply

    Ahoj Tadeáši,
    souhlasím s tebou, že VŠ je pro programátora jen o titulu (vyjímkou je asi jen FIT). Základem tedy je vlastní píle. Musíš se vzdělávat sám a pracovat na něčem vlastním. To je samozřejmě snadnější ve světě webového vývoje, ale i v newebu lze vymyslet něco, co by se dalo vytvořit a může to být užitečné. Byť jen třeba malého a pro tebe. Prostě potřebuješ něco, abys firmě mohl říct: “Hele, zatím jsem sice neprogramoval nikdy za peníze, ale už jsem vytvořil třeba tohle. Zjevně tedy nejsem úplná lama.”
    Ve chvíli, kdy máš co ukázat, máš daleko větší šanci.
    Já když jsem začínal hledat, tak jsem se smířil s tím, že bych tam dělal nějaký čas i zadarmo, abych se zaučil na použitelnou úroveň. Následně jsem obepisoval firmy, myslím že na Jobs.cz. Taktéž je dobré mít tam vyplněné CV s technologiemi, které ovládáš.
    Po relativně krátké době (1,2 měsíce) jsem se chytil v malinké firmě se 60 Kč/hod s technologií, které jsem nerozuměl ani já a vlastně pořádně ani žádný spolupracovník. Bylo to fakt tragické. Ale nepřestal jsem hledat a za další půlrok už jsem konečně šel do mého vysněného PHP a k lepším penězům. Od té doby jak jsem se zlepšoval, zvyšovala se mi hodinovka. Po roce jsem zase změnil firmu, protože v téhle pro mě nebylo moc práce. To mi opět rozšířilo obzory a vědomosti. Teď už jsem zase jinde a už nejsem vlastně tím juniorem nýbrž jsem někým, koho by rády k sobě získaly všechny firmy jednoho majitele.
    Důležité je, rovnou na pohovory chodit s jasným cílem, najít firmu, kde budeš mít kouče, který tě bude učit. Když moc neumíš, bez kouče se moc nenaučíš, jen se budeš trápit. I pro firmu je dobré znamení, že víš, že se máš kam vyvíjet a rádi ti pomohou, protože si tě tak mohou přetvořit k obrazu svému.
    Držím palce při hledání a dej vědět, jak se daří,

    Jíja

Napsat komentář