Potsdam – nejkrásnější město světa

K čertu s Irskem. K čertu s Berlínem. Promiň Praho. Nejkrásnějším městem na světě je Potsdam (česky Postupim)!

V Potsdamu jsem se ocitl nechtěně. V Berlíně mi uletělo letadlo do Irska a já tak musel vymyslet náhradní program. Na mapě svítila kousek jihozápadně od Berlína ikonka UNESCO a tak jsem se po dvou nocích v Berlíně vydal právě k této značce. Do Potsdamu. Ještě když jsem přijížděl, čekal jsem jeden, dva nějaké zámky a pár hezkých domů. To, co jsem našel, mě ale naprosto dostalo. Tolik krásy na jediném místě! Tolik zámků, parků, jezer… A přitom nemusíte neustále stát na semaforech a ve frontách. Na to jsem prostě nebyl připravený. Také jsem prohlídku města o 2 hodiny protáhl a ještě nestihl vše a také jsem kvůli tomu nestihl návštěvu kolébky protestanství – Lutherstadt – Wutenberg.

Během své 7 hodinové a 20 km rychloprocházky jsem obešel 12 zámků a prošel 6 parků. Přitom jsem ‚navštívil‘ několik různých zemí ze dvou kontinentů. Každý z 12 zámků je postaven v jiném stylu a nestane se tedy to, že by vás po třetím kousku přestaly bavit. Většina je přístupná i zevnitř (samozřejmě za mastný poplatek). Všechny jsou z venku i zevnitř opravené nebo jsou zrovna opravovány. Všechny až na jeden jsou obklopeny parkem.

Škoda jen že neumím fotit a navíc fotím jen telefonem. Takže k užití si skutečné krásy sem budete muset zajet, protože moje fotky nestačí.

Můj okruh:

Začínal jsem i končil u Hlavního nádraží.

Odtud jsem se vydal po modré značce okolo řeky do parku Babelsberg na věž Flatowturm. Je to malá roztomilá věžička, ze které je výhled na celé město. V témže parku jsem navštívil zámky Kleine Schloss a Schloss Babelsberg. Druhý jmenovaný je asi druhým nejkrásnějším zámkem, jaký jsem kdy viděl. Před ním už je jen Hluboká (zatím jsem nebyl v Lednici). Nejenže zámek je krásný, ale i zahrada okolo něj je nádherná. Spíše než klasickou pravidelnou a plochou zámeckou zahradu mi připomínala propracovanou zahrádku/skalku nějakého drahého hotelu. Obecně zámek působí dost moderně.

Flatowturm

Schloss Babelsberg

Schloss Babelsberg

Schloss Babelsberg

Následoval přechod přes řeku a zámečky Jagdschloss a Schloss Glienicke. Ten první upřímně nestojí za návštěvu vůbec a ten druhý jen protože je po cestě.

Pokračoval jsem tedy přes další most a k zámku Schloss Cecilienhof. Ten, obávám se, brzy svou krásou předčí Babelsberg. Tento zámek připomíná pohádkovou chaloupku hluboko v lese. Až na to, že je to setsakra velká chaloupka. Bohužel zámek byl z poloviny obložený lešením, takže jeho doba teprve nadejde.

Schloss Cecilienhof

Ve stejném parku najdete ještě zámeček Marmorpalais. Ten stojí přímo na okraji jezera a z jeho ‚nádvoří‘ skoro můžete skočit rovnou do vody (nedělal bych to, protože takto u kraje asi nebude moc hloubka). Zde mě čekalo ještě jedno překvapení – skupina mladých Němek cvičících vedle zámku Jógu. Škoda jen, že to byly zrovna Němky.

Marmorpalais a cvičící Němky

Následoval první dlouhý přechod hustým provozem. Mířil jsem totiž do parku největšího a nejhezčího – parku Sanssouci. Po cestě jsem procházel okolo dvou krásných bran, a především skrz Holandskou čtvrť. Jako bych se ocitl někde na předměstí Amsterdamu…

Holandská čtvrť

Už po pár desítkách metrů v parku jsem stál před kašnou s hezkou budovou v pozadí. Docela se mi ulevilo, když jsem zjistil, že je to ‚jen‘ obrazárna, a ne zámek Sanssouci. Ten byl totiž o několik řad živého plotu dál. Byl asi tak 10x větší, a i ona kašna byla mnohem větší a měla okolo sebe desítky soch. Němky nepřestaly překvapovat a připomněly mi, co by mělo patřit ke každému německému zámku – německé princezny. Nemohl jsem je nepoprosit o jednu fotečku pro blog. Následovalo pár schodů k zámku a okolo zámku dále po modré.

Zámek Sanssouci

Německé princezny

Co bych tu rozhodně nečekal je větrný mlýn. A hádejte co – byl tu! A ne žádný plastový fake. Dokonce se mu i točily lopatky.

Větrný mlýn

Zde jsem modrou značku opustil a vydal se po silnici vedoucí parkem k zámku Orangerieschloss. To byl jediný zámek, který jsem pod příslibem záchodů (vážně si neberte na velkou procházku půl kila sušených meruněk!) navštívil i zevnitř. Vnitřek sice pěkný, ale záchody nikde. Nicméně z nervů z onoho mluvení Denglištinou jsem je přestal potřebovat.

Orangerieschloss

Následovaly monstrózní Neues Palais a zvláštní zámek Kolonnade. Tady jsem poprvé v životě byl na záchodě, který po vás automaticky utře prkýnko.

Neues Palais

Zámek Kolonnade

Dalším zámkem byl Schloss Charlottenhof. Od něj jsem se vydal opět po modré ven z parku. Cestou jsem míjel Římské lázně a Čínský pavilon. Poslední zastávkou v tomto parku byl komplex budov, který mi připomínal jihoitalské vily z dob Velkého Říma. Jednou z budov byl ale kostel Friedenskirche.

Schloss Charlottenhof

Čínský pavilon

Friedenskirche

Po opuštění parku následovala cesta ke zdejší Braniborské bráně. Dál jsem se vydal pěší zónou směrem k nádraží. Měl jsem přitom pocit, že už mě čekají jen dva kostely a konec. Jak jsem byl ale překvapen, když jsem došel na náměstí Alter Markt. Brada mi znovu spadla až na zem. Proti sobě tu stojí úchvatný kostel Nikolaikirche a krásně opravený zámek Stadtschloss – Landtag. I ostatní budovy jsou jedna krásnější než druhá. Jen jediná se bohužel rozhodla nesoutěžit – jakási zdejší komunistická Kotva. Tu jsem ale rád přehlížel.

Braniborská brána

Stadtschloss – Landtag

Nikolaikirche

To už ale bylo vážně vše. Alespoň pro mě. Vy můžete navíc navštívit například zdejší hrad. A dokonce ani zámky jsem nenavštívil všechny. Taktéž zde najdete všude po městě další kostely… V tomhle městě se prostě nudit nebudete!

 

Jíja

 

korektura by Kristýna

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.