Sprint středním Marokem

Maroko je nejdostupnější muslimskou zemí. Navíc je oblíbeným rájem digitálních nomádů. Tahle kombinace pro mě byla nepotlačitelnou motivací k prvnímu pokusu o digitálně-nomádskou cestu.

V minulém článku Maroko – muslimská kultura bezpečně jsem vám představil Maroko jako takové. V tomto článku budete moci načerpat inspiraci pro itinerář na týden v Maroku.

Původně jsem chtěl jet sám. Nicméně kamarád Michal mě poprosil, zda by se mohl alespoň na týden přidat, že Maroko je jeho snem. Příliš jsem se tomu nebránil, a tak jsme první týden strávili ve dvou. Já chtěl během cest pracovat, Michal se plánoval učit na státnice.

Týden je krátká doba, a tak jsme si naplánovali cestu den po dni a rovnou i zarezervovali hostely, abychom neztráceli zbytečně ani minutu. Na vše zajímavé v Maroku by člověk potřeboval alespoň měsíc.

Pozn.: 1 Marocký Dirham (DH) = 2,4 Kč. (Já pro lepší zážitky používal kurz 1 DH = 2 Kč)

0. den

Do Maroka jsme letěli každý zvlášť. Michal z Prahy přes Londýn a já z Bruselu, kde jsem pár dní před tím pobyl. Sraz jsme měli ve Fezu. Dostat se z Fezského letiště není zrovna hračka. Především bydlíte-li přímo v medině (staré město) jako my. Michal, který přiletěl ve velice rozumných 13 hodin se prodral bandou taxikářů tvrdících, že žádné autobusy do města nejezdí a jel autobusem za krásných 15 DH. Bohužel poté musel jít asi hodinu z nádraží do starého města. Já, který přiletěl v 11 v noci, jsem už busy skutečně nestíhal, a tak jsem musel jet taxíkem za židovských 120 DH. Za to mě ale hodil rovnou k Medině.

Už na letišti je velice výhodná směnárna, kde si můžete vybrat nebo směnit marocké dirhámy. Hlavně si nenechte vnutit úžasnou platební kartou, kterou prý zaplatíte téměř všude v Maroku. V Maroku totiž karty berou opravdu jen v supermarketech a možná v drahých hotelech a restauracích. A v těch vám stejně vezmou i českou kartu.

Bydleli jsme v hostelu Kawtar v centru Mediny za krásných 50DH/noc i s úžasnou snídaní. Výhled na celý starý Fez v ceně.

Snídaně v hostelu Kawtar

1. den

Jelikož jsme dali na Michalův názor o posunu místního času, podařilo se nám druhý den vstát už hodinu před snídaní. Díky tomu jsme ještě před snídaní stihli procházku ke zdejší pevnosti, odkud je úžasný výhled na celou medinu a její okolí. Po opravdu hodně dobré snídani jsme vyrazili na krátkou prohlídku Mediny včetně místních slavných koželužen. Poté jsme už ale museli vyrazit na vlak, protože jsme měli velice nabitý program.

Koželužny ve Fezu

Z Fezu jsme jeli vlakem do Mekneše odkud jsme museli taxíkem ke zříceninám antické pevnosti Volubilis. Zde najdete několik zachovalých bran a především podlahových mozaik. Michal byl nadšen, já po návštěvě Makedonské Bitoli až tak ne.

Volubilis

Po návratu do Mekneše jsme pokračovali vlakem do Rabatu. Zde jsme se ubytovali v hostelu Surf House, ve kterém je úžasná atmosféra. Každý večer totiž zdejší hostitelé vaří večeři a pořádají celohostelové posezení. I přes den tu málokdy někdo sedí sám.

Večeře v hostelu

2. den

V Rabatu příliš zajímavých míst není a účelem naší zastávky zde bylo naučit se surfovat. Po snídani jsme se tedy vydali s jedním z hostitelů, který je současně učitelem surfování a dvěma Francouzkami na pláž a dvě hodiny surfovali. Překvapilo mě že suchá příprava zabrala jen asi 15 minut a hned při první jízdě na vlně se každému podařilo na prkno stoupnout. Pilovali jsme tedy především vydržení stát co nejdéle. Bohužel musím uznat, že holky byly lepší než my. Velice mě překvapilo, jak moc je surfování vyčerpávající. Alespoň v kombinaci s těsným neoprenem, který mi stěžoval dýchání, jsem se už po hodině únavou těšil na konec.

Odpoledne jsme se vydali na prohlídku města. Upřímně kromě komplexu okolo Hassan Tower nic moc.

Večer jsme se snažili pracovat, respektive učit a den jsme zakončili grilováním na terase hostelu.

3.den

I druhé dopoledne v Rabatu jsme strávili surfováním. Po něm jsme se už ale vydali na vlak do Casablanky. V té jsme navštívili nejvýznamnější Marockou mešitu. Doporučujeme jít i na prohlídku interiéru. Zevnitř je ještě úžasnější než zvenku.

Mešita Hasana II.

Mešita Hasana II.

Zbytek dne jsme strávili ve vlaku do Marakeše. V Marakeši jsme bydleli opět v hostelu v medině jmenujícím se Kaktus. Večeři jsme si dali přímo na hlavním Marakešském náměstí. Kupodivu nejlevnější jídlo v Marakeši seženete právě na hlavním náměstí. Chcete-li něco speciálního, dejte si Tanjii (Marakešská masová specialita).

Hostel Kaktus

4.den

Následující den jsme se vydali tzv. shared taxikem do 40 km vzdálené vesnice Imlil. Ta je výchozím bodem pro túry na nejvyšší horu severní Afriky – Djabal Toubkal.

Kousek nad Imlilem ve směru na Toubkal můžete navštívit moc pěkné vodopády. My je navštívili až následující den po sestupu z Toubkalu.

Vodopád v Imlilu

Většina lidí Toubkal zdolává dvoudenní túrou. 1. den zabere dlouhá mírně kopcovitá cesta k chatám pod hlavním stoupáním. Chaty se nacházejí ve výšce 3000 m.n.m. Slouží tak i k aklimatizaci.

Aroumd – poslední vesnice pod Toubkalem

Cesta k chatám vede ve stráni nad potokem, který na začátku , uprostřed a na konci cesty překříží. Po každé 1/4 cesty k chatě potkáte prodejce čerstvé pomerančové šťávy. My na ní ujížděli během celého pobytu v Maroku. Ta ve vedru, ve kterém jsme šli skutečně bodla. V potoce je pravděpodobně voda celý rok. Nemusíte se tedy bát nemožnosti se osvěžit i z venčí.

Palivo prodávají každých pár kilometrů

Cesta k chatám nám trvala asi 5 hodin. Chodí zde skutečně mnoho turistů. A ti, kteří by to neušli, se nechávají vyvézt na mulách.

Na chatě nabízí kromě ubytování i večeři a snídani. Upřímně večere za moc nestála a možná by tak bylo lepší vynést si jídlo vlastní. Pozor: v ceně je opravdu jen postel, povlečení a vstup na záchod a do koupelny. I toaleťák musíte mít vlastní nebo si koupit s vysokohorskou přirážkou.

5.den

Někdy v posledních dnech došlo v Maroku k přesunu času ze zimního na letní. To nám uniklo, a tak jsme opět vstali už hodinu před snídaní. Tedy asi v půl čtvrté. Po snídani jsme se ještě v polotmě vydali na závěrečný výstup na vrchol. Ten už ale nebyl tak snadný. Cesta byla velice příkrá. Střídala se cestička sutí s cestou po kamenech a po malých ledovcích.  Postupně navíc začínal stoupat vliv nadmořské výšky. V určité výšce jsme zastavovali co deset výškových metrů. Jakákoliv únava ale opadla, jakmile jsme před sebou uviděli vrchol Toubkalu. Na vrcholu ve výšce 4268 m.n.m. jsme udělali hromadu fotek, trochu posvačili a vydali se zpět dolů.

Vrchol Djabal Toubkalu

Pohled z Djabal Toubkalu

Dole jsme si dali poslední pomerančový džus u vodopádu v Imlilu a shared taxikem dojeli zpět do hostelu v Marakeši.

6.den

Další den jsme si vyhradili pro Marakeš. Chtěli jsme začít královským palácem a pokračovat do zahrad de l’Agdal. Bohužel jsme zjistili, že ani zdejší palác není veřejnosti přístupný a po 40 minutách chůze jsme došli k uzavřeným zahradám. Otrávení a přehřátí jsme se vrátili na hostel. Nechtěli jsme ale zabít celý den, a tak jsme navštívili alespoň bývalou univerzitu Ben Youssefa a muzeum fotografie.

Medersa Ben Youssef

Stejně jako každý večer, jsme se i tentokrát vydali na vydatnou večeři do města.

7. den

Další den jsme se rozhodli využít služeb jednoho ze stovek prodejců výletů do okolí a vydali se k vodopádům Uzúd. V rámci výletu nám zařídili přepravu na místo a průvodce, kterému jsme samozřejmě museli ještě připlatit. Navíc průvodci zde mají dohodu s jednotlivými restauracemi a řidiči loděk pod vodopádem, takže byste v rámci okružní procházky měli utratit ještě jednou tolik, kolik jste zaplatili “cestovce”. Samotný vodopád je skutečně nádherný. Jen škoda, že voda jím protékající je hnědá. Po cestě potkáte tlupy opic, které vám, když jim nabídnete něco k jídlu, vlezou na záda. Příště bych raději vyrazil bez cestovky a průvodce i když za cenu složitějšího shánění dopravy. I tak to ale byl super výlet.

Uzúd

Den jsme zakončili poslední společnou večeří. A že byla poslední, dali jsme si něco skutečně speciálního. Hamburger z velbloudího masa. Mohu jedině doporučit.

8. den

Poslední společný den. Navštívili jsme botanickou zahradu Majorelle Garden plnou kaktusů a palem. Dali si oběd a já vyrazil autobusem na východ. Michal se rozloučil s Marakešem a následující ráno vyrazil přes Milán směr domů stát se bakalářem.

Botanická zahrada

Během 8 společných dní jsme navštívili 4 velká města a 3 úžasná místa mimo města. Viděli antické zříceniny, naučili se surfovat, navštívili největší mešitu v Maroku, vylezli nejvyšší horu severní Afriky a viděli nejvyšší vodopád severní Afriky. Celou dobu jsme bydleli v hostelech s průměrnou cenou 180 Kč/noc a cpali se Marockými specialitami. Jen Michal se úplně nezvládal učit a já pracovat. I tak to byl ale skvělý prodloužený týden!

V příštím článku se vydám sám do nejzazších koutů Maroka.

 

Jíja

 

Korektura by Kristýna 

 

Photos by Michal Menčík

Napsat komentář