Madeira – fascinující ekologická laboratoř

Madeira je ostrov velice vzdálený kterékoliv pevnině. Je tak zcela odkázána na vlastní zdroje elektřiny i vody.

Suchý jih a neobyvatelný sever

Klimatické podmínky na severu a jihu ostrova jsou prý diametrálně odlišné. Jih je suchý a mnohdy za celé měsíce zaprší jen párkrát. Sever je naopak vlhký a prší zde mnohem častěji. Hory jsou v mracích téměř každodenně. Paradoxně my zažili, že v nejdeštivějším měsíci v roce za celých 14 dní propršel jediný den. A to jsme byli celou dobu spíše v severní části. Bohužel pro Madeiřany, vlhká severní část má daleko drsnější pobřeží a je tu tak jen málo míst, kde se dá bydlet. Drtivá většina obyvatel tak žije v jižní části.

Když nemohou lidi k vodě, půjde voda k lidem

Jenže kde brát vodu pro zemědělství, pití, splachování, atd., když vám žádná nenaprší? Madeiřané na to vyzráli pomocí sítě tisíců kilometrů kanálů – levad, které zachytávají vodu, která by jinak stekla po severních svazích do oceánu a odvádějí ji na jih. Zní to jednoduše, ale když uvidíte, jakým terénem levady vedou a kolika tunely…. Neskutečná inženýrská práce! Navíc kolem každé levady je průchozí cesta. Takže to nebylo o položení trubek uchycených na pár místech, jak je časté například v Alpách. My šli tunelem, který měřil 1,2 km. Vezměte si, jak dlouho takovou vzdálenost jdete. Připočítejte šířku chodníčku maximálně na šířku ramen a nutnost být stále mírně přikrčený. Za svitu baterku v mobilu to byl docela děsivý zážitek. A nejdelší tunel má dokonce 5 km.

Jak ale vodu distribuovat? Kvůli tomu tu vzniklo zcela unikátní povolání – levaderos. Levaderos mají každý několik kilometrů kanálů, o které se starají. Vždy brzy ráno vyrážejí po proudu svého kanálu a rozdělují zemědělcům spravedlivě vodu upouštěním náležitého množství vody do jejich políčka. Poté, co každý dostane svůj podíl, po zbytek dne čistí kanály od napadaných nečistot, které by jinak po čase mohly kanál zcela ucpat.

Podojit mraky

A jako leckde po světě, i zde ve velkém vysazují nové lesy. A to především na plošině Paul da Serra, kterou první kolonizátoři odlesnili kvůli pastvinám pro dobytek. Těch důvodů k tomu mají několik. Samozřejmě jedním z nich je zvýšení biodiverzity ostrova a navrácení podoby ostrova do předkolonizačních dob. Daleko zajímavějším důvodem je ale snaha o získávání více vody. Vřesový a vavřínový porost vrcholků hor totiž způsobuje kondenzaci téměř vždy přítomných mraků a tím stékání vody do půdy a podzemních vod. Větší zalesnění tak způsobí nejen nižší vypařování napršené vody ale i samo o sobě způsobí zvýšení množství vody z mraků.

Pouze se zelenou elektřinou to zatím nejde

Když tedy mají vodu, je na čase zařídit elektřinu. Ostrov není spojený s žádným jiným místem elektrickým vedení, takže si veškerou elektřinu musí vyrobit sami. A jak to dělat na ostrově s tak prudkými kopci jinak, než s pomocí vodních elektráren?! Jenže spotřeba se s rozvojem technologií stále zvyšuje, k tomu i množství turistů je rok od roku vyšší, přesahuje milion turistů/rok. Takové množství lidí, nezvyklých šetřit vodou, spotřebuje hodně vody. Lidé i zemědělství má přednost před elektrárnami. A tak jsou místní vodní elektrárny velkou část léta bez vody.

Ani Madeira se nevyhnula spalování nafty pro výrobu elektřiny. Snaží se jí ale zbavit.

V horách postavili obří podzemní nádrž, která jim umožňuje zachycovat vodu v období, kdy je málo turistů a zemědělci nepotřebují zavlažovat (a přitom je jako na potvoru hodně dešťů) a používat ji pak během suchého léta postupně.

Samozřejmostí je i množství solárních panelů. Naštěstí zde nikde nezabírají zemědělskou půdu. Buď jsou na střechách domů a hal a nebo na svazích holých kopců, které by jinak stejně zůstaly bez využití. Skvělým příkladem je kopec nad městem Canical.

Ani to ale nestačí. Čeho mají často ostrovy dostatek? Větru. Neobývaná náhorní plošina Paul da Serra je tak celá posetá větrníky. Jen na Mapách.cz jsem jich napočítal 61. Ale stále přibývají další, a tak těžko říct, kolik jich je ve skutečnosti.

Větrná energie má jednu zásadní nevýhodu. Je absolutně neřiditelná ve smyslu, kdy se bude vyrábět hodně a kdy málo. U vodní elektrárny si můžete postavit nějakou nádrž, která vám umožní určitou regulaci, ale u větru nic takového neexistuje. A tak přichází čas na další dílek skládačky – přečerpávací vodní elektrárnu.

K vodní nádrži nahoře v horách postavili druhou podzemní nádrž dole v horách, hned pod vodní elektrárnou. A v noci když je výroba elektřiny z větru větší než spotřeba spícího ostrova, přečerpávají vodu z dolní nádrže do horní, aby ji druhý den znovu pustili dolů do turbíny vodní elektrárny. Jednoduché, funkční, ekologické a o něco efektivnější než vypínání větrných elektráren když ‚příliš‘ fouká.

Elektromobilita jako ideální přeprava

Docela mě překvapilo, že ani kopce místní neodradí od elektromobility. Ne že by se to tu hemžilo elektroauty, ale pár BMW i3, Leafů a Zoe EV jsem viděl. Nabíječky jsou v každém městečku. I když těch rychlých je jen pomálu. Nicméně nejvzdálenější města na ostrově jsou od sebe méně než 80 km, takže nabíjení po cestě kamkoliv jaksi nehrozí.

Když se nad tím ale člověk zamyslí, nikde se elektroauta nehodí víc než právě na hornatém ostrově. Zatímco u normálního auta máte při sjezdu nejlépe nulovou spotřebu (když vyřadíte, tak dokonce > 0), elektroauto se vám naopak z kopce dobíjí a část při stoupání spotřebované energie vám vrátí. Navíc úsporné řízení v prudkých kopcích a věčných zatáčkách také není moc aplikovatelné. To u elektroauta se vám díky absenci spojky nestane, že byste to jaksi prořvali (samozřejmě to pořeší i automatická převodovka).

Chytrý ostrov

Když jsem si pro podcast Zkusme to! Hledal další informace, narazil jsem na několik dalších zajímavostí.

Z vedlejšího ostrova Porto Santo se Renault rozhodl udělat „chytrý ostrov“. Dodal sem 20 elektroaut pro sdílení a 40 nabíječek. Tyhle auta potom v době, kdy je velká spotřeba energie a malá výroba, tak dodávají elektřinu do sítě a když je to naopak, tak se dobíjejí ze sítě. Říká tomu Smart Electric Ecosystem. K tomu zde instaluje „obří powerbanky“ vytvořené z již vyřazených baterií z elektroaut a tím jim dává druhý život.

A to není všechno

Ve Funchalu funguje tzv. Door to door systém pro tříděny odpad. To znamená, že každý dům může mít vlastní menší popelnice na tříděný odpad a popeláři svážejí tříděný odpad od jednotlivých domů. A to i přesto, že po celém ostrově je i na české poměry neskutečně mnoho kontejnerů.

Místní botanická zahrada má obří sklad semen madeirských rostlin, takže kdykoliv se stane neštěstí jako obří požáry v roce 2016, tak Madeiřané dokážou okamžitě obnovit původní rostlinstvo.

Určitě jsem toho mnoho ani nenašel. Vztah Madeiřanů k jejich ostrovu je totiž skutečně hluboký.

 

Jíja

 

korektura by Petr

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..