První Buklík na světě, à la když si ženy nejsou s muži rovny

Neustále se řeší nerovnost mezi muži a ženami (a i těmi dalšími). V přijímání do zaměstnání, rovnost platů, zastoupení žen v politice a vedení firem... O jednom tématu se ale příliš nemluví - možná i kvůli tomu, že tahle nerovnost není v zákonech ani systému. Ta je totiž v tradicích a hluboce zakořeněná v nás všech. Tenhle článek je o mně i o celé společnosti, o ulítlé bitvě ve válce, kterou ani nevnímáme, že probíhá. Těším se na smršť více i méně konstruktivních komentářů, které od vás dostanu. Je mi jasné, že tentokrát si to opravdu slíznu.

Kapitalismus vs. socialismus

Rovnost v práci je konfliktem mezi

• kapitalistickou (pochopitelnou) otázkou: ‚Proč bych měl zaměstnat 25letou holku, u které se dá očekávat, že za pár let půjde na 5 let na mateřskou/rodičovskou, když mohu rovnou zaměstnat stejně kvalitního chlapa, u kterého je pravděpodobnější mnohaleté zaměstnání‘,

a

• sociální (pochopitelnou) otázkou: ‚Kdo asi tak bude vám, chlapům, rodit děti, když se my ženy rozhodneme, že chceme mít stejné šance v zaměstnání a přestaneme vám děti 'dávat'?‘

Oba argumenty naprosto dávají smysl i v dnešním hodnotovém žebříčku. Na jedné straně je svoboda podnikání jednotlivce, který vždy chce pracovat s těmi dlouhodobě nejvýhodnějšími partnery. A na straně druhé přírodou daná diference mezi ženou a mužem. Ta ale neznamená, že každá žena stráví 5 let mimo práci a že by měly být ‚trestány‘ i ty ženy, kterých se to netýká. Nemluvě o tom, že jsou ženy ‚trestány‘ za to, že nám mužům ‚dávají‘ děti.

Ztráta jména - ztráta sebe

Ale teď konečně k tomu, o čem je dnešní článek: Muži vs. ženy, svatby, změny příjmení...

Naše jméno je součástí naší identity. Pravděpodobně ho ze sebe dostanete i když by vás ve dvě v noci opilé zastavil policista na cestě z párty. Když ho jen zaslechnete, tak se pravděpodobně za zvukem ihned otočíte. Nevím tedy, jak to mají Novákovi, Svobodovi, Janové a další, kteří musí svá jména poslouchat mnohokrát týdně i ve zcela nesouvisejících kontextech, my výjimečnější to tak ale máme.

A teď si představte, že vám někdo to příjmení sebere a dá vám nějaké úplně jiné!

Kolik času vám zabere pojmout ho do své identity stejně silně jako to původní? Za jak dlouho začnete na nové jméno slyšet?

S vaším příjmením ale zmizí i vaše minulost. Když se na vás zeptají ve vaší rodné vesnici/městě vaším novým jménem a vy tam od změny příjmení nežijete, pravděpodobně na ně budou koukat, jako by spadli z višně. Nikdo takový tu přece nikdy nežil. Myslíte si, že si vaše oblíbená třídní paní učitelka spojí vaše dítě, které ji také má, s vámi? Minimálně do třídní schůzky spíš ne. Na sociálních sítích se stanete pro dřívější 'přátele' zcela neznámou osobou, kterou poznají, jen pokud máte rozumné profilové foto (nebo si tam necháte obě jména). Desítky let vašeho života jakoby zmizely.

Se svojí minulostí 'ztrácíte' i svoji rodinu. Desítky let jste hrdě nosili své rodové jméno, ale teď jakoby vám rodina nebyla dost, vy nevděčníci!, a raději přejdete do rodiny kterou znáte sotva pár let. A víte, co je na vás ještě hrozné? S sebou berete i budoucí děti, které jakoby více patřily do rodiny partnera než té vaší.

Ok, to je všechno samozřejmě záměrně trochu přehnané, ale chlapi, představte si tu čistě praktickou stránku! Víte, co všechno musí kvůli vám partnerka podstoupit (nebo by alespoň měla)?

Výměnou dokladů to jen začíná. Zrovna takový pas není nic levného. Změna jména a kartičky u zdravotní pojišťovny. Změny jmen u všech stálých lékařů (obvoďák, gynekolog, zubař…). Změna jména v bankách, pojišťovnách, spořitelnách a dalších finančních institucích. Výměna platebních karet. Ale dneska jsme mnohem dál. Změna jména na sociálních sítích, ve firemních IT systémech, možná změna e-mailu a třeba adresy osobního webu, uložené fakturační a doručovací údaje v e-shopech atp....

Sakra chlapi!, vážně nutíme ženy tohle podstupovat?!

Bez bolesti to nepůjde

Dobře, takže když do toho nechceme nutit partnerky, tak si příjmení změníme my? Jako vážně? Tak partnerka bude v pohodě, ale vše odnesete vy! Odsuzuji diskriminaci žen, nevyzývám k diskriminaci mužů!

Ok, řešení je nasnadě. Ať si partnerky ponechají svoje jméno. To bude fungovat až do chvíle, kdy si pořídíte dítě… Po kom se bude jmenovat? Po tátovi? Po mámě? A proč zrovna po něm? Je snad něco víc pro dítě? Nebudou se mu jiné kruté děti posmívat, že má jen nevlastního tátu/mámu, když se jmenuje jinak? A nemůže na tom přeci jenom něco být? Jak na vás budou koukat, když ve školce na otázku: „Vy jste?“ odpovíte po pravdě a oni žádné takové dítě nebudou znát? Vydají vám ho? Podruhé už třeba ano, ale poprvé?… To samé u lékaře, nebo když vás z nějakého důvodu bude identifikovat policie… Prostě příliš mnoho lidí a institucí spoléhá na shodu příjmení. Ušetřili jste si hromadu práce na začátku za cenu riskování psychického pohodlí svých dětí. Gratuluji, rodiče roku!

Buďme alespoň fair

Jsme nahraní. Koncept příjmení už z principu vždy někomu ublíží. Existuje ještě jedna varianta, kterou jsme dosud neprobrali. Změňme si příjmení oba. Je to dvojnásob administrativy a problémů, ale je to fair. Oba si „užijete“ to samé. Oba se odstřihnete od minulosti stejně. Nemusíte řešit, po kom se bude dítě jmenovat. Nikdo nebude pochybovat, že je vaše (možná). Žádný prarodič nebude pozitivně diskriminován tím, že se jako jediný jmenuje stejně… Samé skoro výhody. Ale má to jeden háček. Právní systém to jen tak nedovoluje! § 72 (2) zákona č. 301/2000 Sb: Změna příjmení se povolí tehdy, jde-li o příjmení hanlivé, nebo směšné, nebo je-li pro to vážný důvod. Jaksi nežijeme ve světě, kde by se nefairovost administrativních kroků považovala za vážný problém. Takže máte smůlu! Někoho holt diskriminovat musíte.

Zrození nového rodu

Vy možná, já naštěstí ne!

Mnozí z nás mají tu výhodu, že mají děsné příjmení. Třeba já. Víte kolik existuje pořekadel obsahujících v nějaké formě mé příjmení? Dokonce s mým příjmením spojíte i nadávku proti homosexuálům. Nikdy bych nevěřil, že za to budu jednou vděčný. Pak ještě potřebujete chápající úředníky na matrice a máte vyhráno. Tímto dámě z matriky děkuji za vstřícnost.

Partnerka stejné štěstí na příjmení neměla. Ale to už nás tolik netrápilo. Stejné příjmení může získat dvěma způsoby: buď po svatbě, nebo pokud by se tak jmenovalo její dítě. Svatba se zatím neblíží, ale dcera už byla na cestě. A dítě se může jmenovat buď po matce nebo po otci. Tak jsme dceru pojmenovali po mně. A partnerka už si jen pár měsíců počkala, než byla dcera na světě (pokročilé těhotenství totiž úřadům jako důvod změny jména nestačí). A tak jsme odstartovali nový rod.

Když jsme vymysleli postup, potřebovali jsme už jen nové jméno. Volit si z existujících je nesmysl. Jako proč bychom měli pozitivně diskriminovat nějakou cizí rodinu? Takže příjmení nové. Jak byste ho vymýšleli vy? Těžká otázka, že? Nakonec jsme to vzali takto: Buk + Bort_lík(ová) - >Buk_lík(ová). Oběma větší část jména zůstane nezměněná. Oběma zůstanou iniciály. Dcera tak má dědu Buka a dědu Líka. Nikoho ani nenapadá, že bychom snad mohli žít na hromádce. Vše krásně zapadá. A tak se zrodil rod Buklíků.

P.S. většina myšlenek je zcela záměrně zveličena, aby bylo zjevné, o čem mluvím. Zdaleka ne vždy vyjadřují přesně mé názory.

Jíja