Jací jsou maročtí muslimové

Jedna z nejčastějších otázek na mou cestu Marokem je: „A co lidi?“ Někoho jen zajímá, jací maročtí muslimové skutečně jsou, jiní doufají, že budu vyprávět, jak jsou hrozní a zákeřní. V tomto článku dávám dohromady internetové zdroje, rozhovory s místními a především vlastní zkušenosti, abych podrobně odpověděl na výše zmíněnou otázku.

Maroko je téměř 100% muslimskou zemí. Jedno je tedy jisté. Maročané jsou zásadně odlišní od Evropanů.
Z doslechu vím, že Maročané jsou daleko snesitelnější než například Egypťané. Nejsou na ulicích tolik otravní. Přesto se připravte na neustálé nabídky všeho možného a na množství žebráků.

Jen jednou jsem se setkal s tím, že by Maročan naprosto neznal ČR. Většina Maročanů zná Prahu, Kollera, Nedvěda a Čecha. Mnoho z nich má v ČR nějakého přítele. Často asi myslí někoho, jako jste vy, koho se také ptali, odkud je. Především pouliční prodejci často znají i několik českých slov. Nejčastěji “Dobrý den” a “Děkuji”. Ale potkali jsme i Maročana s dost bohatou českou slovní zásobou.

Složení obyvatelstva

Maročané se dělí na dvě významné skupiny. Turisticky a politicky významnější jsou Arabové. Například marocký král je Arab. Většina obyvatel jsou ale Berbeři. Ti obývají spíše menší města na severu, jihu a východě země a pohoří Atlas a Rif. Plážoví a městští turisté se tak s nimi bohužel tolik nesetkají.
Tyto dvě skupiny se navzájem nemají zrovna v lásce. Neslyšel jsem sice o žádných násilných projevech nenávisti, ale minimálně Berbeři se cítí býti značně diskriminováni. Teprve v roce 2011 byla berberština uznána úředním jazykem. Přitom právě Berbeři jsou původní obyvatelé severní Afriky.
Osobně jsem nedokázal podle vzhledu poznat rozdíl. Ale oni se prý většinou poznají. A pokud jim nestačí vzhled, pomůže akcent v řeči.

Jazyky

S jazyky je to v Maroku velice rozmanité. Oficiálním jazykem je arabština (Marocký dialekt). Berbeři mluví navíc berberštinou (3 různé dialekty). Tyto dva jazyky nemají společné dokonce ani písmo.

Velká část lidí umí francouzsky.

Malá část jich umí alespoň trochu španělsky. Odhaduji, že to bude častěji na severu.

S angličtinou u místních bohužel příliš nepochodíte. Většina lidí neumí anglicky ani čísla. Mezi mladými okolo 20 let je to ale už mnohem lepší. Taktéž v hotelech i hostelech byste měli u recepčních s angličtinou uspět. Ale není to 100%. Taxikáři umí anglicky tak z 10 %.

Díky časté znalosti tří jazyků je pro Berbery snadnější učit se další jazyky. Mnoho Maročanů mluvících anglicky se anglicky učilo samo. Často už po roce samoučení mluvili na podobné úrovni jako já po 15 letech učení ve škole. Potkal jsem několik Berberů mluvících alespoň trochu i 5 jazyky a jednoho kluka, který má plány učit se další a další jazyky.

Vcelku oblíbená je zde němčina (samozřejmě vůbec netuším proč ;-)).

Jídelní lístky v turistických restauracích mají latinkou, často i v angličtině. Stejně tak vstupné na památky, popisky supermarketového zboží a mnoho dalšího. Jen výjimečně jsem se setkal s nápisem v arabštině, který bych potřeboval přečíst.

Náboženství

Maroko je výhradně muslimskou zemí. “Odpadkové koše” zde ale příliš nepotkáte. Většina žen si vystačí jen s šátkem a dlouhým hábitem. Ten je ale dle doslechnutých informací velice pohodlný a příjemný a díky barvám a jiným dekoracím umožňuje takřka neomezenou kombinaci různých designů.

Jako v každé muslimské zemi je i zde důležitým obdobím ramadán. Tento rok začal 27. 5. V tomto období nesmí muslim starší 20 let přes den nic jíst, pít ani kouřit. V ramadánu je relativně obtížné sehnat cokoliv k jídlu nebo pití. Obchody a restaurace jsou povětšinou zavřené. Ale i na vesnicích většinou najdete alespoň jeden obchůdek, který vás udrží při životě. Když je přes den horko (nic jiného jsem nezažil), Maročané většinu dne prospí. Někteří doma, jiní si ustelou klidně na tvrdém chodníku. V tuto dobu se nelze spolehnout na otevírací doby, jízdní řády… na nic. Přesto doporučuji naplánovat si návštěvu alespoň na dva dny ramadánu.

Turistům ramadán nevnucují a skutečně snad v každé větší obci je alespoň jedna restaurace pro turisty, kde vám uvaří teplé jídlo. Především v arabské části Maroka se ale vyhněte pití a jídlu na veřejnosti. Radikálnější muslimy by to mohlo pobouřit a dočkali byste se tak snůšky arabských řečí a nesnášenlivých pohledů.

Z pohledu oblečení jsou taktéž tolerantní. Především v Marrákéši jsou vcelku běžné turistky v tílkách a minisukních a nevšiml jsem si, že by měly problém nebo po nich někdo příliš koukal. Přesto doporučuji použít rozum a alespoň trochu se přizpůsobit.

Z náboženského hlediska je rozdíl i mezi Araby a Berbery. Berbeři, jako původní kočovníci, prý islám až tolik nehrotí. Vůči turistům jsou tolerantní a chápaví, a dokonce vám i často budou radit, kde během ramadánu sehnat pití a kde se najíst. I oni během putování pouští občas poruší pravidla a napijí se (to ale neříkejte nahlas). Uvědomují si, že živý, i když ne 100% poslušný muslim, je lepší než 100% poslušný, ale mrtvý.

Stopování

Stopoval jsem několikrát, a to především na jihu a východě země. V průměru mi zastavilo přibližně každé druhé auto. Jednou mě borec odvezl o pár kilometrů dál k hlavní silnici, i když sám jel opačným směrem. Jiní borci mě svezli desítky kilometrů daleko a ještě mi dali na sebe telefon, protože v dalších dnech měli opět podobný směr jako já a prý by mě znovu svezli.

Stopovat můžete i náklaďáky. Já v náklaďácích ujel stovky kilometrů. Bohužel jeden z řidičů si ale nakonec řekl o peníze, a tak mě to vyšlo stejně jako autobus. Jen to trvalo déle a stálo mě nervy přemýšlení, zda mě řidič nechce třeba prodat do otroctví.

Obchod

Obchod s Maročany je kapitola sama pro sebe. Stejně jako v jiných muslimských zemích je i zde důležité smlouvání. Sice můžete nakupovat i v supermarketech jako je Carrefour, ale tam prý nakoupíte dost draho. I když hygienické potřeby jsem koupil za velice přijatelné ceny.

Taktéž většina restaurací má pevné ceny.

Na tržištích je už ale vše jen a jen o vašem umu a štěstí. Uvědomte si, že každý Maročan musí živit svou rodinu a že každý turista je pro ně boháč. Téměř vždy vám tedy napálí i na evropské poměry přemrštěnou cenu. Následně je třeba dát najevo nesmyslnost ceny a navrhnout vlastní. Pak každý postupně ustupujete od svých požadavků, až se dostanete ke kompromisu. Nebojte se odejít a zeptat ve vedlejším stánku na cenu té samé věci. Často se o vás poperou. Pravidlo, zeptat se alespoň u třech stánků, vám může ušetřit desítky procent nákladů.

Pro případ nekompatibility jazyků mějte vždy po ruce malý zápisníček a tužku. Papírové smlouvání probíhá tak, že obchodník napíše cenu, vy ji s rozhořčením přeškrtáte a napíšete vlastní nabídku. Tu zase rozhořčeně přeškrtá obchodník a napíše o něco nižší než poprvé….

Pozor na jakoukoliv cizí pomoc. Především ve velkých městech nebývá ve skutečnosti zadarmo.

Lhaní

Pozor! Muslimská mentalita nepovažuje lež za příliš špatnou. Taxikáři vám tak moc rádi budou tvrdit, že zde autobusy nejezdí, prodejce oblečení, že to vyráběly jeho děti, každý obchodník, že levněji to už nikde neseženete…. Vše si tedy ověřujte u více lidí.

Při placení se mi bohužel podařilo někomu dát místo 50dyrhámovky 50eurovku. Samozřejmě onu osobu nenapadlo mě na můj omyl upozornit (možná si toho také nevšiml).

Ženy

Jak jsem psal výše, ženy v Maroku chodí nejčastěji zahalené asi tak jako mnohé naše prababičky na vesnicích.

Za celý pobyt v Maroku jsem nepozoroval jakkoliv špatné chování vůči ženám. Přesto zde jako muž s ženami moc do styku nepřijdete. V obchodech a dalších proturistických pozicích většinou pracují muži. Sem tam lze vidět ženu prodávající lístky na autobus nebo vlak nebo pracující na poště či v hostelu. Na ulicích je potkáváte možná častěji než muže, ale důvod jejich pohybu venku mi zůstal skryt. Pravděpodobně chodí nakupovat potraviny, vodí děti do školek atp.

Muslimky běžně řídí auta. A to dokonce i v “odpadkových pytlích”. Nikdy bych si ale nedovolil vlézt byť i na přechod, pokud bych za volantem blížícího se auta viděl ženu. Několikrát jsem měl dost namále a ani jsem nikdy neviděl, že by některá byť jen zpomalila před chodcem.

Obecně se mi zdají být spokojené a nevypadají nikterak zbídačeně. Jen se mi zdá, že na vysoké školy chodí spíše kluci.

Neřesti

Maroko je rájem hašiše. Seženete ho na každém rohu i náměstí. V severním Maroku vás při dostatku štěstí zavedou i na plantáže a seznámí s postupem výroby drogy. Ani cigarety nejsou v Maroku výjimkou, i když jsem je častěji viděl u turistů než domácích. Pořádné párty se ani zde neobejdou bez alkoholu. Nedají dopustit především na pivo. A tak je Plzeň druhým nejznámějším českým městem.

Během ramadánu si ale musí vše odpustit.

Berbeři

Měl jsem tu čest seznámit se blíže s několika Berbery. Vlastně skoro všichni Maročané, se kterými jsem se blížeji seznámil, byli Berbeři. Díky tomu jsem si udělal určitý obrázek o jejich komunitě.

Berbeři jsou hrdý národ. Rádi na svou příslušnost upozorňují a vypráví o jejich komunitě (nikdy jsem Araba neslyšel mluvit o jeho původu). Jsou přátelští a otevření. Právě v berberských oblastech se dává s lidmi daleko snáze do řeči. Často vás sami osloví, kam jedete, jak se máte a odkud jste. Mnoho rodin ukončilo kočovný život teprve v posledních letech. Přesto už mnoho jejich dětí studuje vysoké školy. Umí mnoho jazyků…

Jsou nábožensky tolerantnější. Zajímají se o kulturu ostatních. I přestože vědí, že ji pravděpodobně nikdy neuvidí naživo. Někteří by se rádi vrátili ke kočovnému životu, jiní zase sní o vydání se do Evropy a vedení jednoduššího života. Berbeři mají k barbarům rozhodně dále než zbytek Maročanů, a dokonce i dále než mnozí Evropané.

 

Celkově jsou Maročané pro nás tolerantnější zajímavým zpestřením evropské šedi. Xenofobové ale přesto najdou mnoho jejich chyb. I když pro tvrzení, že muslim = potenciální terorista, jsem nenašel ani nejmenší podporu.

 

Jíja

 

Korektura by Kristýna a Míša

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.