Centrálním Rumunskem

Rumunsko je obrovská země, na jejíž pořádné procestování by člověk potřeboval několik měsíců. Já si ji během první cesty zamiloval pro její milé lidi a úžasné hrady.

Po loňské cestě Banátem jsem se tentokrát vydal do středního Rumunska.

I tentokrát jsem měl v plánu poznat nejen města ale i přírodní krásy. Letěl jsem z Vídně do města Kluž a zpátky z Bukurešti do Vídně.

Kluž

Kluž je sice na Rumunské poměry docela velká a významná, prakticky je to ale spíše menší město.

Najdete tu malé historické centrum s pár hezkými kostely a budovou opery. Zajímavější mi ale přišel obrovský zelený hřbitov nad centrem. Jediné, co ale rozhodně nesmíte vynechat, je restaurace Vărzărie. Tady jsem si dal místní specialitu – Varză à la Cluj. Tedy jídlo ze zelí a masa. Navštívil jsem i skanzen Romulus Vuia, kde jsem byl jediným návštěvníkem.

Turda

Nedaleko Kluže je další turisticky zajímavé město – Turda. To je známe především pro největší veřejnosti přístupné solné doly.  Z těch udělali zábavní, a ozdravné centrum, které by mělo mít například pozitivní vliv na dýchací ústrojí. Nutno uznat, že vzduch je tu úžasně čistý a když je venku 40 °C tak i samotná teplota má blahodárné účinky.

Milovníci hor by měli vyrazit do přírodní rezervace Cheile Turzii.  Ta se rozprostírá kolem kaňonu řeky Hășdate. Tam je i v parném vedru krásná teplota a stín.

Jen se sem vydejte z jižní strany. Já jel z Turdy severní cestou a nebyla to správná volba… Většina cesty je jen štěrková, a tedy nikdo jiný, než hosté penzionu tudy nejezdí. Já měl obrovské štěstí, že jsem stopoval právě v době, kdy sem jela majitelka penzionu, takže jsem ji stopl. I tak jsem musel poslední 2 km jít pěšky. A ty stačily na ovlivnění mého života na hodně dlouhou dobu. Posledních 200m zkratky, kterou jsem se vydal, byl extrémně prudký sešup po prašné cestě a já šel v sandálech, protože jiné boty jsem s sebou ani neměl. Řeknu vám, že je fakt nepříjemný pocit, když si po nepříjemném prdeláči s následným pármetrovým sjezdem vezmete instinktivně za levou ruku, abyste si ji přitáhli, a jen cítíte, jak vám skáče rameno zpátky do ramenní jamky… A to jsem byl teprve ve třetině kopce.  Nakonec jsem i přes obrovský stres, kdy jsem věděl, že mám levou ruku zcela nepoužitelnou, na zádech vybavení za velké desetitisíce a že jsem poprvé na větší cestě zapomněl na cestovní pojištění, zbytek kopce slezl bez další nehody. Dole jsem využil svého zdravotníka na telefonu, abych se ujistil, zda je nezbytně nutné vyrazit do nemocnice. Prý pokud si ruku zafixuji a nemám příliš omezenou hybnost, tak nemusím. Já s ní sice nemohl hýbat defacto vůbec, ale když jsem jí hýbal druhou rukou, tak jsem ji dostal do všech poloh kromě jedné. Tak jsem použil košili pro zafixování ruky a vydal se do kaňonu.

Zpátky jsem se vrátil 2 minuty před bouřkou. Za 3 minuty jsem stopnul auto zpátky do města a než jsme tam dojeli, tak bouřka zase přešla. Ještě ten den jsem dojel vlakem do města Targu Mures.

Targu Mures

I v tomhle městě najdete historické centrum a nedaleko centra i nově opravenou pevnost.

A mají tu lékárnu. To se také občas hodí.

Do dalšího města jsem stopnul profesionálního řidiče, který jel do Sighișoary zrovna pro šéfa. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, jak prasácky tu Rumuni řídí. Asi tu mají trochu jiné rychlostní limity. Začátek obce většinou znamenal zpomalení na asi 100 km/h. Jinak byla běžná rychlost dost nad 100 km/h. Ale auto měl celou dobu pod skvělou kontrolou, takže jsem se kupodivu ani nebál.

Sighișoara

Sighișoaraje jedním z nejkrásnějších měst Rumunska. Je to na této cestě první město, které vám mohu zcela upřímně doporučit. Historické centrum leží na kopci uprostřed města, je obehnané hradbami a najdete tu krásné historické uličky, paláce, věže a samozřejmě i kostely. Z hradeb je pěkný výhled přes řeku na baziliku Biserica Reformată Sighișoara.

jhdr

rhdr

rhdr

rhdr

Skvělé je, že i v samotném centru najdete mnoho cenově dostupných ubytování. Já třeba bydlel v penzionu paní, která měla úžasnou květinovou zahrádku.

Opevněné kostely

Sighisoara je výborným výchozím místem pro návštěvu specialitu místní oblasti – opevněné kostely. Těch najdete v oblasti mnoho desítek a vyznačují se věžemi s ochozy, střílny a hradbami okolo. Dnes jsou dochované v různém stavu. Některé dodnes vypadají jako nedobytná pevnost, jiné už vypadají jen jako obyčejný kostel. Pro jejich návštěvu je dobré mít vlastní dopravní prostředek. Většina jich je bohužel mimo hlavní silnice a koleje. Mě okruh přes Agnitu a Medias dal pěkně zabrat. Aut tu vážně moc nejezdí. Z Agnity jsem měl ale štěstí na fajn kluka, jehož přítelkyně byla na Erasmu v ČR, a i sám nikdy nebyl na žádném z těchto kostelů, ale o jednom věděl, že je známý, takže jsme se nakonec vydali společně ke kostelu v Biertanu.

Dva kostely jsem si nechal i na další den po cestě do Brašova. První stop hodně nevyšel. Nejdřív jsem zaplatil na Rumunsko nepochopitelně hodně peněz za asi 2 km jízdu na kraj města, kde jsem chytil týpka, který si řekl za svezení o peníze (to jsem zjistil až při vystupování) a ještě jsem jel v nákladním prostoru pick-upu na paletě.  To mi zas na pár dní zhoršilo mé mastí zklidněné rameno.  Vtipné bylo, že už po pár kilometrech řidič zastavoval znovu a ke přistoupil chlápek s v obleku s kabelou.

Kostel v Bunești je docela nudný, ale vede od něj silnice k zajímavě vypadajícími kostelu Viscri. Hádejte co. Jasně že ta silnice byla zrovna zavřená. Alespoň jsem ale díky tomu stopnul suprového řidiče dodávky, který sice neměl nejlepší angličtinu, ale hodně se snažil. A to se cení!  Dokonce znal i Babiše. Ne, nebyl to zrovna jeho fanda.

Brašov

Brašov je dalším historickým městem, Rumuni ho znají především pro tzv. Černý kostel ze 14. st. Jinak je to docela nudné město. Nicméně je to důležitý dopravní uzel a jedou odtud časté spoje do Rasnova a Branu, kde jsou veliké a známé hrady. Branu se přezdívá hrad hraběte Drákuly a byl jedním ze dvou nejturističtějších míst mé cesty.

Sinaia

Poslední zastávkou před Bukureští bylo nádherné městečko Sinaia. Téměř každý dům zde vypadá jako malý zámek nebo hrad. Největšími lákadly jsou ale zámky Peleș a Pelișor. Doporučuji i návštěvu interiéru, protože i ten je krásný.

Milovníkům hor doporučuji vyrazit na vrcholky hor nad Sinaiou a Busteni. Z Busteni jede lanovka, ale je téměř nepoužitelná. Její kapacita je totiž asi 100 lidí/hodinu, takže je lepší buď jít pěšky, nebo jet autem. Podle StreetView je sice až nahoru vjezd zakázaný, ale podle počtu aut, které tam byli, se to asi zas tak nehrotí. Každopádně dodávky vás od lanovky v Busteni dovezou skoro až k horní stanici lanovky za velice podobnou cenu, kterou byste dali za lanovku.

Bukurešť

Bukurešť je město plné morbidně obřích domů. Najdete tu největší budovu parlamentu na světě a mnoho dalších obrovských budov hotelů, bytovek, kostely… Najdete tu i park s nejvíce ptáky, co jsem kdy viděl. V parku Cișmigiu si člověk připadá jak v ptačí voliéře. Stromy jsou obležené tisícovkami ptáků, další plovou po místním jezírku a ti nejdrzejší skáčou po cestičkách a loudí jídlo. Osobně bych sem na piknik rozhodně nechodil. Pravděpodobnost dopadu nějaké bomby se tu blíží 100 %. Pro změnu kulturním parkem je park Izvor, kde se v době, kdy jsem tam byl, konaly hned dva festivaly. V jedné půlce parku hráli divně vypadající DJs taneční hudbu pro posedávající a postávající hloučky mladých. V druhé půlce parku pro změnu probíhal balkánský festival, kde si člověk mohl koupit rukodělné tradiční výrobky a poslechnout balkánské zpěváky a sbory. Tady pro změnu byli spíše starší a jejich děti a vnuci s vnučkami.

Nejpodivnějším místem ale bylo večerní náměstí Piața Constituției přímo před parlamentem. Na tomhle obřím betonovém parkovišti se sjíždějí čerství náctiletí majitelé řidičáků s auty s vytuněnými repráky. S sebou si přivezou pár kámošů, kámošek a skládacích sedaček a posedávají před otevřenými kufry z nichž zní hrozná hudba.

Největší vzrušení jsem si ale samozřejmě nechal na úplný konec. Cestu na letiště. Těsně před odjezdem mi došla hotovost a nechtělo se mi vybírat x stovek kvůli pár korunám a o platbách za MHD kartou si tu můžete nechat jedině zdát. Na černo jsem tak dojel na hlavní nádraží, kde jsem doufal, že koupím lístek v okýnku s placením kartou.  Odkázali mě ale na automat, který karty nebere. Zkusil jsem tedy najít klasické MHD, protože na nádraží se na něj daly koupit lístky kartou. A našel jsem. Vydal jsem se tedy s přestupem klasickými autobusy. Hádejte, co jsem zjistil, když jsem po cestě hledal, na které zastávce mám vystoupit. Bukurešť má dvě letiště! A moje je samozřejmě to vzdálenější, kam ten autobus nejede. Čas odletu už se blížil. Naštěstí jsou obě na stejné straně města a letištní expres z centra jede přes obě. Takže jsem z MHD vystoupil kousek od prvního letiště a na druhé letiště dojel opět na černo. Všechno šlo tak rychle, že jsem u gatu (odletová brána) byl 30 minut před odletem. Tak jsem vyndal notebook a jal se pracovat. Bylo mi divné, že nějak nepřibývají čekající, ale neřešil jsem to. Kouknu na hodinky a ono by to mělo za 2 minuty letět a furt nikde nikdo. A sakra! Něco je špatně. Samozřejmě jsem seděl u gatu, ze kterého letělo letadlo do Vídně až za několik hodin a ten správný gate byl v úplně jiném patře budovy. Tak jsem hodil batoh na záda a sprintoval přes půlku letiště ke správnému gatu. Nakonec jsem i tam čekal ještě půl hodiny, než ho otevřou…

Shrnutí

Rumunsko mě opět nezklamalo. I tady se výborně stopovalo. Střední Rumunsko je plné historických měst, hradů a opevněných kostelů. Navíc tu mají i krásné hory. A to všechno tu člověk najde za srovnatelné nebo nižší ceny než v Čechách. Oproti Banátu se tu navíc dá bez problémů cestovat i vlaky a autobusy. Je to tedy příjemná, nenáročná destinace.

Jíja