Cestování

Kanáry - až podezřelá dokonalost

Na Kanárských ostrovech jsem strávil jen pár dní při cestě z Maroka zpět do Evropy. A co tam? No, chtěl jsem vylézt na nejvyšší horu Španělska (Pico de Teide (3 718 m.n.m.)), když už je to tam z Maroka takový kousek. Bohužel se nepovedlo a Kanáry tak považuji za teprve druhou neúspěšnou cestu mého cestovatelského života.

Pobyt na Kanárech jsem začal na ostrově Tenerife, kde se zmiňovaná hora nachází. Ubytoval jsem se na severu města Puerto de la Cruz, kde se nacházelo k Picu nejbližší přijatelné ubytování přes AirBnB.

Divoké pobřeží v Puertu

Hned po příjezdu jsem se vydal do La Orotavy pro povolení na výstup. Už po pár kilometrech chození jsem si všiml jedné podezřelé věci:

Na jedné straně vidíte nekonečný oceán, jehož vlny se tříští o útesy ostrova, na nichž je vystavěno město Puerto. Nikde nenajdete ošklivé skleněné mrakodrapy, velkoobchodní skladiště nebo byť jen jediný neudržovaný dům. Všechny domy jako by právě sem patřily. Krajina se zvedá a přes pasáž, jejíž velkou část zabírají banánovníkové sady, vaše oči dojdou k jedinému rušivému elementu této krásy – dálnici okolo celého ostrova. Ale i tu můžete snadno přehlédnout a pokračovat pohledem na městečka a vesničky jako jsou La Orotava nebo Realejo Alto. Města jsou dokonale čistá, všechny domy krásné a obložené květinami. Ulice osázené palmami a vidět můžete i mnohé parky nebo kusy lesa. Jak stoupáte pohledem výše, ubývá domů a přibývá lesů. Z dálky vypadají docela divoce, ale vydá-li se do nich člověk, zjistí, že jsou to krásná, příjemná místa volající po bezcílném toulání po cestičkách tyto lesy protínajících. A nad tím vším se tyčí to nejlepší. Národní park Teide. Nejvyšší pohoří Španělska. I od samotného oceánu můžete pohlédnout na nejvyšší horu Španělska – sopku Pico de Teide. Přijedete-li v zimě, bude ten zážitek o to mocnější, že se můžete koupat v moři, a přitom vrchol sopky je celý pokryt sněhem.

La Orotava

Nabyl jsem tedy dojmu, že Kanáry musí být celé dílem člověka, protože příroda by takovéhle scenérie snad ani připravit nemohla.

Ale ono mě to nadšení brzy přešlo. Zjistil jsem, že vydávání povolení na počkání je předmětem dob minulých a dnes jsou na povolení několikaměsíční fronty. Můj cíl se začal rozplývat. Navíc jsem byl v supermarketu pro jídlo, šel okolo restaurací a vzpomněl si, kolik mě stál autobus z letiště. Za krásu se tu platí zlatem – tedy naštěstí platebními kartami, ale víte jak to myslím.

Svého snu o Picu del Teide jsem se ale nechtěl jen tak vzdát. Dle internetu existuje jediná šance, jak se nahoru bez povolení dostat. Být tam v době, kdy tam není hlídač. Tj. večer po uzavření lanovky pod vrchol, brzy ráno před spuštěním lanovky nebo za superšpatného počasí, kdy lanovka nejezdí. Jedinou rozumnou možností mi přišlo ono ráno.

Jenže ono se vám to řekne být tam dříve než správce, když správce je tam v 8 a vy nemáte auto, ani nemůžete jet lanovkou. Jedinou šancí bylo stopnout někoho, kdo jede nejpozději v 6 hodin taktéž do hor pod Pico. Rozhodl jsem se tedy vyrazit ve 4 ráno s tím, že hodinu půjdu nejkratší cestou nahoru městem, abych stopoval někde, kde už bude větší pravděpodobnost, že auto pojede do hor a bude zřejmější, kam chci já. Jenže ono úbočí hor je strašně dlouhé a za hodinu jsem došel teprve do 1/2 silnice lemované obcemi. I tak jsem se rozhodl začít stopovat a přitom postupovat dál. Je to překvapivé, ale nikdo v ranní polotmě stopujícímu týpkovi nezastavil. A tak jsem se po dvou hodinách chůze za svitu prvních slunečních paprsků rozloučil se svým snem o Picu a vydal se zpátky dolu do Puerta.

Zbytek dne jsem strávil v nejznámější zdejší atrakci – Loroparku. Úžasné zoo s cvičenými delfíny a kosatkami a chytrými papoušky. Podle někoho je to sice možná týrání zvířat, jenže se na to tak krásně kouká… Tahle zoo nemá konkurenci!

Loro Park

Akvárium v Loro Parku je obří

Další den jsem se přeci jen do hor vydal. Tentokrát s tím, že vylezu alespoň pod vrchol. Bohužel přístupová cesta byla zrovna uzavřená a tak jsem se vydal na horu Guajara (2 718 m.n.m.), ze které je na Pico krásný výhled. Jakmile vyjedete na náhorní plošinu mezi horami, budete si připadat jako na Měsíci. Nikde ani rostlinka, zvíře či kapka vody. Všude jen do hněda zbarvené skály.

Pohled na Pico de Teide z vrcholu Guajara

Po sestupu z hory a dostopování zpět do Puerta jsem se vydal přes krásné historické město La Laguna, ve kterém jsem strávil asi 2 hodiny, do Santa Cruz odkud jsem následující den odplul trajektem na ostrov Gran Canaria.

La Laguna

Po cestě lodí, jsem viděl divoké delfíny.

Las Palmas de Gran Canaria

Na Gran Canarii jsem díky autobusům navštívil města Las Palmas, Telde a Agüimes, která turistům nabízejí malá ale pěkná historická centra. Večer jsem odletěl do Barcelony.