Otec u porodu ano či ne? A co po něm?

Tuhle otázku si alespoň jednou za život položí téměř každý z nás. Já si ji musel položit před měsícem. Teda oba jsme si na ni s partnerkou odpověděli už měsíce před tím, ale před měsícem konečně došlo na realizaci. A jak tedy zpětně hodnotím naše rozhodnutí pro bytí u porodu? Nebýt bez vážného důvodu s vaší partnerkou před, během i po porodu by od vás byla  zrada!

V životě ženy občas nastávají okamžiky, kdy nutně potřebují mít svého partnera po svém boku, po ruce, či v jiné blízkosti. Jednou z těch chvilek pravděpodobně bylo, když jste miminko spolu dělali, další takovou chvilkou pravděpodobně bude, až ten prcek poleze ven a po porodu se budete taky hodit.

Ano, může se stát, že vás tam partnerka chtít nebude, a tak je to v pořádku. Pak se nikam nesnažte vnutit. Toho malého si pravděpodobně ještě užijete dost a partnerky také. Jen doufám, že důvodem, proč vás tam nechce, není to, že by vás nejraději neměla ve svém životě vůbec.

Teď ale konečně k tomu, proč byste měli chtít tento zážitek se svou partnerkou sdílet od začátku až do konce.

Přece nepojede autobusem

Tohle většina z nás bere jako samozřejmost, přeci jenom málo kdo má porodnici 5 min chůze (my ano, ale abychom si to tak neusnadňovali, tak jsme si vybrali porodnici hodinu autem). Když na to dojde, vezmeme partnerce sbalenou tašku, klíče od auta a nejenom že ji odvezeme k porodnici, aby si nemusela volat taxi nebo jet autobusem, ale tašku ji odneseme až na porodní oddělení. V tento okamžik se začíná lámat chleba. Někdo bere porod jako takovou operaci, kdy partnerku odvezete rozbitou do servisu a vrátíte se, až v servisu odvedou svou práci a zavolají vám, že si můžete přijet pro výsledek. Přece kdo by chtěl koukat na všechnu tu krev (ne, opravdu u porodu nemusíte moc krve vidět) a poslouchat ty filmové porodní výkřiky (ne, opravdu ne všechny ženy při porodu křičí). Jiní ale návštěvu porodnice považují za návštěvu dílny, kterou s partnerkou museli navštívit, aby měli potřebné vybavení a pomoc při tvorbě toho uměleckého díla, na kterém spolu začali před více než půl rokem pracovat. A onen křik je jen zvukem obráběcího stroje a krev pilinami odlétajícími od cirkulárky.

Nezbytný známý a milovaný prvek v neznámém a ne-přátelském prostředí

Zkusím vám přirovnat důležitou roli partnera u porodu na situaci, kterou si snad dokážete představit, byť s ní pravděpodobně nemáte žádné zkušenosti.

Představte se, že jste se rozhodli darovat sperma, ať už protože máte málo peněz, nebo protože chcete pomoci párům, které nemají takové štěstí na kvalitní matroš. Asi je vám jasné, že vám sperma neodeberou s pomocí jehly, ale čeká vás „tvrdá“ ruční práce. Jak byste si tuhle práci nejraději odbyli?

a) V klidu doma?
b) Na klinice na křesle před obtloustlým doktorem?
c) Na klinice v soukromí za přítomnosti partnerky? Nebo snad dokonce s její pomocí?

Slyším že a) je správně? Smůla! To není legální a nikdo by od vás pak sperma nevzal. Nevím jak vy, ale já bych v situaci b) mohl být na klinice třeba týden, a nedostali by ze mě ani kapku. Takže to vypadá, že c) bude jediným schůdným a ve výsledku možná i příjemným kompromisem.

Bavíme se tu u činnosti, kterou jste už ve výsledku zažili v různých formách dle věku mnohosetkrát až mnohotisíckrát. Ale u porodu se bavíme o tom, že ženě z její vagíny poleze dítě, které v sobě 9 měsíců nosila. Bude přitom téměř nahá, zpocená, rozcuchaná a s IQ sníženým na polovinu (to není urážka, ale přibližný popis hormonálního nastavení během porodu). Možná bude mít potřebu křičet na celou porodnici, zvracet, čůrat nebo neudrží stolici. Navíc se o to snaží poprvé, možná podruhé či potřetí v životě. Vážně chcete, aby tohle celé podstupovala sama v přítomnosti neznámé porodní asistentky (i když ta bude dost možná super), doktora (který všechno spíše zhorší, než zlepší) a několika dalších neznámých lidí, kteří vše budou sledovat z povzdálí?!

Porod je extrémně intimní záležitost, kterou by si většina žen nejraději prožila doma, jenže je to nelegální, a navíc pod neustálou masáží, co vše se může pokazit, jdou do porodnice vlastně i dobrovolně. Nic pro ni není užitečnější, než když u sebe má kotvu, která ji bude udržovat v bezpečném přístavu, známý hlas člověka, se kterým tráví většinu svého času a miluje ho, známou vůni (nebo klidně i smrad), někoho, kdo ji může během mnohahodinového čekání na miminko rozptýlit společným plánováním, co budete dělat, až přijedete z porodnice nebo vzpomínáním, co jste spolu zažili, někoho, komu může říct, že ten doktor je neskutečná sketa a že by nejraději porod odložila až po výměně směn. Někoho, kdo bude vedle ní sedět a držet ji za ruku a při každé kontrakci v druhé fázi porodní doufat, že všechny kosti v ruce zůstanou vcelku. Někoho, komu po porodu řekne: „Hele, to je naše miminko!“

Kompenzace za rýmičky

Také máte to štěstí, že vaše partnerka je ta, která častěji vaří? Stará se o vás, když máte rýmičku nebo vás bolí koleno? Když máte příliš práce do práce? V lepším případě, jste ji to začal vracet už v těhotenství, v horším začněte aspoň u porodu. Přinejmenším první porod, často trvá mnoho dlouhých hodin. Během nich bude mít partnerka dost práce sama se sebou. Nyní je ten správný čas, kdy byste ji měl zajištovat pravidelný příjem tekutin a živin (přesnídávky, tyčinky atp.). Nyní byste u ní měl sedět a mezi kontrakcemi snižovat bolest masáží zad. Nyní byste měl ukázat, že jste všechny ty předporodní kurzy sledoval poctivě s ní a připomenout ji mírumilovným tónem, na co možná zapomněla a mohlo by ji to pomoci.

Osobní ochranka

Pokud se s partnerkou poctivě na porod připravujete, tak pravděpodobně víte, že české porodnictví má na hony daleko od best practices v některých západních zemích, a hlavně od toho, co doporučuje WHO a jiné zdravotní (především porodnické) organizace. Máte tak sáhodlouhý seznam věcí, které nechcete, aby se staly a krátký seznam toho, co se naopak stát má. Pravděpodobně i máte porodní plán. Pokud nejste ezorodiče, tak v porodním plánu necháváte doktorům alespoň nějakou volnou ruku a doufáte v jejich zodpovědnost.

Ale to, že něco máte někde napsané ještě neznamená, že to všichni četli a už vůbec to neznamená, že doktoři nedokážou vymyslet něco, co vás vůbec nenapadlo zmínit. Partnerka je omámena probíhajícím porodem. Stačí, aby doktor jakkoliv naznačil riziko pro miminko (věřte, že se toho ve škole naučili dost) a ona mu podepíše i závěť, ve které mu vše odkáže.

Vaším úkolem je postavit se mezi partnerku a doktora a bránit její dobro, zdraví a čest. Takže když doktor zavelí urychlit uměle porod, zeptejte se ho, proč je to potřeba a jestli by to šlo o pár hodin odložit. Jste to vy, kdo může doktorovi připomenout, že netrváte na tom, že vaše dítě musí rodit právě on a že klidně budete rodit až po skončení jeho směny, když si miminko dává na čas. Když doktor nabídne epidurál, tak se místo něj partnerky sami zeptat, jestli skutečně má až takové bolesti, že to chce, i když ví, že to může narušit porod. Jste to vy, kdo se partnerky zeptá, jestli by se ji nerodilo lépe třeba na boku, protože doktoři málokdy nabízejí jakoukoliv jinou polohu než na zádech a to přesto, že všichni, kdo se zajímají vědí, že je to poloha pro porod zcela nevhodná. Jste to vy, kdo sedí vedle partnerky a může sledovat, jestli se náhodou doktor nebo sestra nechystají partnerce tlačit na břicho, aby miminko popošoupli. Vaším úkolem je po porodu nespustit z miminka oči a kontrolovat, že ho dětská sestra nenatahuje na skřipec (měřící deska), ani že mu pár minut po porodu nepíchá injekci s vitamínem K, když jste se dohodli, že vám nevadí jednou za týden dát kapku vitamínu miminku sami doma.

Jen se prosím nesnažte rozhodovat za partnerku co může a co ne, co musí a co nemusí. Nejen že na to nemáte právo, ale ještě tím vše jen zhoršíte. Takže navrhujte a ptejte se, ale nikdy nijak netlačte!!!

Vězte, že téhle povinnosti se nezbavíte ani dovezením do nejlepší porodnice. My si právě z důvodu moderního přístupu k porodům vybrali porodnici v Rakovníku, která je svým přístupem známá, a přesto některé z příkladů výše zmiňuji právě z vlastní zkušenosti. Bohužel i v nejlepších porodnicích stále pracují doktoři, kteří se řídí heslem: „čím více toho napícháme, tím lépe“.

Otcem od prvního dne

Porodem to nekončí. Porodem to začíná! V porodnici si budou chtít maminku s miminkem minimálně tři dny nechat (i když ministerstvo zdravotnictvím v oficiálním oznámení říká, že rodičky nemají být zbytečně drženy v porodnici a v případě, že je vše v pořádku, mohou jít dříve). Partnerka bude po porodu pravděpodobně dost zničená. Nemůže sedět, protože je potrhaná, nemůže čůrat, nesmí zvedat těžké věci…. No řekněme, že toho více nemůže, než může. A přitom má miminko, o které se musí někdo postarat. Nenechte ji v tom samotnou! Roďte v porodnici, kde vám umožní s ní celou dobu zůstat. Vemte si 3 dny volna a buďte vy ten, kdo se o oba postará. V oněch třech dnech se může stát kde co. Třeba že žena začne krvácet a odvezou ji na mnoho hodin na operaci. Co bude s miminkem během té doby?! A jak se bude maminka cítit, když opustila své dítě a netuší, co s ním je?! Buďte tak při ruce a pokud něco takového nastane, zastupte její pozici a staňte se primární pečující osobou. Ostatně jediné, v čem má partnerka výhodu, jsou ta prsa. A ta chvíli po porodu toho stejně zatím moc nedokážou, takže je to jen malá výhoda. Pomůže to miminku, mamince i personálu oddělení šestinedělí. Milovat vás za to budou všichni!

Buďte připraveni!

Pokud chcete být víc než jen známá kotva v neznámém prostředí, budete se muset připravit! Porod a ani rozené miminko nejsou krásná díla, z nichž se roztečete pouhým pohledem! Počítejte s tím, že uvidíte věci, které by vás u jakékoliv jiné ženy, než té vaší, znechutili. Připravte se na to, že dítě je při průchodu porodními cestami složené jak nábytek z Ikei v krabici, a po vybalení připomíná více malého Vetřelce než miminko z reklamy na Sunar. Připravte se na to, že partnerka může křičet na celé kolo, že bude mít průjem a třeba vás pozvrací. To všechno k tomu patří a je jen na vás, jestli po tom všem budete mít partnerku za bohyni anebo se zařeknete, že už se ji nikdy ani nedotknete. Takže kupte oběma pár online předporodních kurzů a poctivě je celé sjeďte.

Připravte se ale na to, že se zklamete. Že uděláte něco, co jste si předem zakázal, že partnerka nebude chtít od vás masírovat, že se vám budou hlavou honit špatné myšlenky, že se partnerky ve správný okamžik nezastanete… Nechte to být! Děláte to poprvé. Nemůžete to hned zvládnout na jedničku! A pokud to vyloženě nezkazíte, tak i tak si vás bude partnerka za pomoc vážit.

Šancí na účast u porodu asi moc mít nebudete. Tak je využijte a dejte do toho to nejlepší z vás!

A co na mou přítomnost u porodu říká Kristýna? Poprosil jsem ji o krátké shrnutí jejího pohledu, ale víte jak to dopadá, když dáte slovo ženě… Nakonec jsem ji musel věnovat celý článek : Jak jsem vnímala přítomnost partnera u porodu a po něm? [Kiki]

Jíja