2019 – rok nečekaných zvratů

Ohlédněte se za svým rokem 2019. Máte pocit, že vám změnil život? Že jste toho hromadu dokázali? Já ano. Jíja, který vstupoval do roku 2019, byl úplně jiný než ten, který nyní vstupuje do roku 2020.

Ještě nepatřím do starého železa

K minulým Vánocům jsem dostal start na půlmaratonu. V té době jsem se ale považoval za poněkud za vrcholem svých fyzických sil. Dlouhotrvající zdravotní problémy mi budoucnost ukazovaly spíše na křesle a lůžku než jako překonávajícího všechny dosavadní osobní běžecké rekordy. Ctižádostivost mi ale nedovolila neudělat vše pro dobrý výkon v závodě a po měsíčním intenzivním tréninku jsem se dostal do úžasné formy. Po zlepšení snad všech osobních rekordů na Endomondu jsem zaběhl první půlmaraton v životě, a to za hodinu a půl. Půl roku na to jsem se přihlásil na maraton a po asi měsíčním tréninku ho zaběhl pod 4 hodiny.

V euforii z luxusního výkonu v půlmaratonu jsem si kromě maratonu dal pro rok 2019 ještě jeden cíl – 100 km/den. Léto jsem ale věnoval ekologii a po maratonu už byly příliš krátké dny. Splnit si tento cíl mě tak čeká v roce 2020.

Zelenáči na cestě

Obrovské změny jsou občas způsobeny zcela nevýznamnými zprávami. Třeba tou, že si naše firma pořídila elektroauto a můžeme ho používat i pro soukromé cesty.

Už nějakou dobu jsem přemýšlel o hlubším smyslu v cestování. A tak vznikl projekt Zelenáči na cestě, v rámci kterého jsme natáčeli videa o ekologických projektech a podnikli elektroautem 8 tisíc km dlouhou cestu až na úplný okraj Evropského kontinentu, během které jsme navštěvovali různá ekologicky zajímavá místa. Především ale projekt změnil můj způsob přemýšlení. Odmítám létat jen tak na víkend. Když to jde, půjčím si v práci elektroauto místo ježdění benzínovým Minimalizuji množství plastového odpadu (včetně mikroplastového z nekvalitního oblečení). A obecně jsem přestal tolik šetřit na kvalitnějším jídle, oblečení atp.

Cesta elektroautem mi navíc splnila další sny jako třeba být pozván přednášet o cestování, a to dokonce i na TEDx.

A co přijde dál? Snad konečně podcast o moderní ekologii. V tom se pokusíme ekologii představit jako příležitost k růstu, místo cesty do středověku, jak straší mnozí klimaskeptici.

Milion chvilek pro demokracii

Politika má v mém světě významné místo. Po letech jsem si zvykl, že vždy budou tisíce lidí, kteří se v životě nebavili s muslimem (snad kromě obchodníků na dovolené v Egyptě), ale přesto dokáží hlasitě odsoudit všechny muslimy za terorismus. Nyní ale přišla snad ještě těžší zkouška. Třetině národa nevadí, že jsme se stali pouhou loutkou v rukách superbohatého oligarchy. Že raději budou věřit jedné osobě, které jde o vlastní čest a peníze, místo toho, aby věřili stovkám různých osob z řad novinářů, zaměstnanců jeho firem, politiků, evropských úředníků ale i soudců, kterým jen těžko půjde o nějaké velké peníze nedej bože čest… Paradoxně ale celá ta situace dala vzniknout něčemu pro mě ryze pozitivnímu. Zatímco všude po světě se národy proti vlastním vládám bouřily skrze násilné protesty (tedy často s násilím začaly ty vlády), tak u nás se schází stovky tisíc lidí na demonstracích, kam se nikdo nebojí brát ani malé děti. Na demonstracích, kde vedle sebe stojí studenti, pracující i důchodci, voliči všech stran kromě Ano. Opět tím světu ukazujeme, že protestovat lze věcně a kultivovaně. A co že jsme zatím nedosáhli žádného viditelného zlepšení. Nikdo přeci neví, kde bychom dnes byli, kdybychom dali Andrejovi s Milošem úplně volnou ruku. Jsem díky tomu na náš národ hrdý.

Nečekaná dávka zodpovědnosti

Sice nemám ještě ani dostudované magisterské studium, přesto jsem byl osloven, ať vyučuji prváky informatiky. A tak jsem se stal vysokoškolským učitelem.

Ve firmě odešel šéfvývojář i projektová vedoucí, a tak jsem se na konci léta stal jediným znalcem čerstvě vyvinutého firemního softwaru.

I tyto dvě ne úplně chtěné zodpovědnosti byly jedním z důvodu, proč jsem od srpnové cesty elektroautem nepodnikl žádnou větší cestu. Naštěstí se náš pracovní tým opět o něco rozrostl, takže se těším, že tento rok už bude daleko zcestovalejší.

Že by vztahové dospění?

Miluji svobodu a miluji nová neznámá dobrodružství. To bohužel jde tak trošku proti lásce. A vedlo to i ke konci některých dřívějších jinak skvělých vztahů. Myšlenka, že bych snad měl žít až do konce života s vědomím, že vlastně nevím, o co u jiných holek přicházím, mi nedovolovala být skutečně šťastným. To se ale konečně změnilo. Konečně mám pocit, že jsem zažil dost na to, abych později nelitoval, že jsem třeba o něco přišel. A v Kristýnce jsem našel člověka, který je tak otevřený a dospělý, schopný na vztahu pracovat do takové míry, v kterou jsem ani nevěřil, že je reálná… Poprvé v životě jsem schopen si připustit, že bych s ní mohl být až do konce života, a přitom z toho nedostat malou depku.

Cestovatelská krize

Před rokem jsem si dal předsevzetí, že stejně jako v 2018 každý měsíc vycestuji do zahraničí. V 2018 jsem kvůli tomu dělal takové kraviny, jako že jsem na otočku stopoval na Slovensko atp. I v 2019 jsem několikrát na pár hodin opustil ČR, jen abych si to předsevzetí splnil. Jenže mi krátkodobé cestování dává menší a menší smysl. A tak jsem v listopadu udělal významné rozhodnutí. Pro někoho je to možná malichernost. Pro mě jsou ale veřejné proklamace, kterým například toto předsevzetí bylo, svaté. Rozhodl jsem se ale pro nedostatek touhy předsevzetí v předposledním měsíci porušit. V roce 2019 jsem tak byl v zahraničí 81 dní. V listopadu jsem ale hranice naší země vůbec neopustil.

A příští rok? Kdo ví? Nechť mě vede srdce. První tři měsíce jsou už ale jistě cestovatelské.

Zážitky místo věcí

Podobně jako ve všem ostatním, změnilo se mé myšlení i u dávání dárků. Místo hromady materiálních kravinek jsem se rozhodl dávat zážitky. A to především nevšední s hlubším dopadem. Říká se, že cestování je výborná terapeutická pomůcka. A tak jsem se rozhodl restartovat vztahy s rodiči tím, že s každým z nich vyrazím na nějakou dobrodružnou cestu někam, kam by se sami nikdy nevydali. Ukázat jim, že svět je daleko přátelštější, než si oni myslí pokaždé, když posunu hranici exotičnosti v tom, kam se vydám. Uvidíme tedy, co si z nabídnutých míst vyberou. No a když dobrodružství dostali rodiče, nemohl jsem o něj připravit ani bratry. Ty alespoň takový dárek zjevně potěšil víc.

2020

Směřování dalšího roku je tak trochu dáno rokem minulým. Od příklonu k udržitelnosti se jen těžko odchází, cestování je díky dárkům rodině také zaručené.

100 km/den také už dát musím a osobní hodnoty se měnit nechystám. Věřím, že i tento rok bude podobně vzrušující a přinese mnoho pozitivních zážitků. A to nejen mně, ale i Vám. Hodně štěstí.

Jíja