Lombok – svět vodopádů a skvělých lidí

Nádherná příroda, málo turistů, skvělí lidé. Nejlepší část letošního megatripu.

Lombok je indonéský ostrov nedaleko Bali. Středně velký, středně turistický, středně divoký. To ho ale nedělá průměrným, nýbrž naopak skvělým. Lidé na Bali tvrdí o Lomboku, že je nebezpečný, ale tomu nevěřím! Tedy alespoň ne z pohledu lidí. S přírodními živly už je to trochu horší.

Doprava

Na Lombok jsme přiletěli posledním letadlem z Kuala Lumpur. Přesto stále jezdily autobusy z letiště do Mataramu (hlavní město ostrova). Na letišti jsou bankomaty, obchod, směnárna a dvě prodejny SIM karet. Lístky na autobus se tu prodávají u jediného stánku. Vše je tedy malé a přehledné. My si zde koupili velice levné předplacené SIMky, které jsme během celé cesty často využívali.

Druhou možností, jak se dostat na Lombok, je lodí z Bali. Nejlevnější je trajekt, který sice jede 4-5 hodin, ale stojí nějakých 40 Kč.

Jednoznačně nejlepší způsobem dopravy po ostrově je skútr. Doprava zde totiž není tak hustá jako na jiných ostrovech, silnice jsou tu krásné, a navíc je to levné. Bohužel jsme v celém Mataramu našli jen 3 oficiální půjčovny. A to jsme se ptali mnoha místních. Půjčení nás stálo nějaký 120 Kč/den za skvělé skútry Honda. Benzín stojí okolo 16 Kč/litr.

Ptáci

První věcí, která nás na ostrově zarazila, bylo množství klecí s ptáky, které zde místní měli na dvorcích. Jen naši ubytovatelé jich měli asi 10. Později jsem zjistil, že je to zdejší oblíbený koníček. Chovají ptáky a s některými soutěží v pěveckých soutěžích. Chovají ale i nezpěvné ptáky. Raději nechci vědět, co dělají s nimi!

Mataram

Mataram je hlavní město Lomboku. Turisticky mi moc zajímavé nepřišlo. Za návštěvu stojí snad jen Islamic center. Nádherná obrovská mešita v centru města. Nebojte se jít i dovnitř. Pravděpodobně se jedná o nejkrásnější mešitu, jakou jsem zatím viděl. Skvělým bonusem je možnost vyjet výtahem na nejvyšší z pěti věží a užít si výhled na celé město.

Nedaleko Mataramu je zajímavý park Narmada. Je to zvláštní místo s chrámy, hospůdkami, bazénem, rybníkem, cestičkami na procházky… Zde jsem se poprvé setkal s oním tak běžným jevem v Asii – žádostí o vyfocení se se mnou.

Senggigi

Senggigi je oblíbené turistické letovisko. Pláže, restaurace, hotely… Nic moc pro nás, ale i tak jsme zde strávili první noc, kdy jsme každý spali jinde. Já jsem se hned po příjezdu na hostel seznámil s Malajcem Khaizirem z Kuala Lumpur, se kterým jsem večer šel na večeři. I přes můj odpor mi ji zaplatil.

Severozápadní část hor

Druhý den se ke mně Khaizir přidal na výletě do Monkey Forest – klidného místa uprostřed hor. Příjezdovou silnici sem lemují tlupy opic. V nejvyšším bodě této silnice skrz hory najdete chrám, restauraci, vyhlídku na prales a cesty do džungle. V džungli s trochou štěstí zahlídnete i velké černé opice jejichž druh mi zůstal neznámý. Když budete mít štěstí jako Marci, zažijete tu na vlastní kůži a z první řady i hinduistický obřad.

Po Monkey Forest jsme se vydali do Elephant parku – krásné ale smutné zoo. Nezaměřují se tu na kvantitu jako v českých zoo, nýbrž na kontakt s návštěvníky. Dostanete tu tak na ruku papoušky a jiné ptáky, pohladíte slony, chytnete za ruku orangutana či po sobě necháte lézt obří anakondu. Raději se ale nepiďte po tom, jak mohou být ta zvířata tak krotká…

Severovýchodní část hor

Po návštěvě zoo jsem se Khaizirem rozloučil a vydal se na dlouhou cestu kolem severního pobřeží do vesnice Bayan pod nejvyšší horou ostrova Mt. Rinjany. Na Mt. Rinjani jsem ale neměl v plánu lézt. Výstup zde trvá tři dny a potřebujete průvodce. Na to jsem neměl čas. Kromě Rinjani sem turisté jezdí i za vodopády. Zde jsem se po pár dnech opět sešel s Marci. Zajímavostí, kterou jsme zde náhodou objevili, je procházení tunely zavlažovacího systému. Zhruba uprostřed cesty mezi vodopády je kamenný most. Naproti němu směrem k vesnici je vchod do tunelu, kterým protéká voda. Tímto tunelem jsme za svitu telefonů a baterek doprovázejících malých místních kluků šli asi půl hodiny zpět nad první vodopád. Skutečně neobvyklý zážitek!

Ještě ten samý den jsem se vydal na opačnou stranu hor do Tetebatu. Cesta je to neskutečně dlouhá. Proto se Marci hned zase oddělila a zůstala na náhorní plošině ve městě Kecamatan Sembalun. Zde následující den podnikla podle ní nejkrásnější procházku v horách.

Jížní část hor

Já jsem do svého cíle dorazil až dlouho po setmění. Pro setrvání jsem si vybral úžasné ubytování Eco village Tereng Bungallows. To spravuje Edy a jeho rodina, pro kterého je velice důležitý udržitelný a ekologický rozvoj turismu na Lomboku. Pro své hosty vybudoval z přírodních materiálů nádherné a pohodlné chatičky s výhledem na políčka a rybníčky. Když máte štěstí, můžete sledovat místní při práci nebo jim dokonce i pomoci. S trochou štěstí můžete i ochutnat výplody místní práce. Minimálně ke snídani. Panuje zde úžasná atmosféra a ubytování považuji za jedno z nejpříjemnějších, jaké jsem zažil. Nakonec jsem zde zůstal o den déle.

Následující den jsem navštívil pár dalších vodopádů a monkey forest bez opic. Konečně jsem si udělal procházku do skutečné džungle. Sám na sotva znatelné stezce, vedoucí kdo ví kam, jsem měl k okolnímu hustému lesu upřímný respekt. Po hodině a půl bloudění jsem ale narazil na stezku k vodopádu a na ní partičku místních kluků včetně Danua – klučiny aktuálně studujícího v USA.

Následoval předposlední den na Lomboku. Ten jsem opět strávil na skútru a u vodopádů. Po procházce po okolí ubytování jsem se vydal k vodopádům Mount Janggot. Už asi půl hodiny cesty od vodopádů mě stopla mladá místní slečna s otázkou: kam jedu a zda mi může pomoci. Nakonec jsme spolu strávili následujících asi 5 hodin, najezdili desítky kilometrů na skútru a navštívili mnoho úžasných vodopádů. Upřímně nebýt jí, tak bych je hledal jen těžko, protože některé byly dost zastrčené. Pravděpodobně nejkrásnějším vodopádem, jaký jsem v životě viděl byl vodopád Mount Janggot. Slečna bohužel můj dojem z ní pokazila při rozloučení tím, že se nijak nebránila mé nabídce peněz za původcovství. Tajně jsem doufal, že mě provázela, aby se učila anglicky a peníze alespoň na první nabídku odmítne. No, alespoň že si o ně neřekla sama.

Okolí Mataramu

Večer už jsme se zase sešli s Marci v hotelu v Mataramu. Poslední den ráno jsme si udělali velice rychlou projížďku k mostu Jembatan Gantung a na horu Gunung Batu Idung, kde je hromada divných fotografických věcí. Vrátili jsme skútry a Grabem dojeli do přístavu, odkud jsme vypluli na Bali. Samotná plavba byla také zážitek. Stála asi 40Kč za 100 km a bylo to skutečně poznat. Ve vražedném vedru jsme museli několik hodin sedět na palubě, kde jsme se schovávali pod náhradní čluny, abychom nedostali úžeh. To bylo nejenom úmorné, ale i dost nepohodlné. Ale co víc chtít za pár korun.

Shrnutí

Lombok je naprosto úžasný. Není moc takto přístupných míst s tolika vodopády. Přidejte super levné jídlo a ubytování a naprosto úžasné místní a máte ráj na zemi. Doufám, že jsem zde nebyl naposled. Mt. Rinjani je totiž podle vyprávění také naprosto úžasný.

 

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.