Ponožkoboty Skinners

Jak se chodí v ponožkobotách? Jsou použitelné pro turistiku? Jde v nich vylézt na sopku? To a ještě více v této recenzi.

Na ponožkoboty Skinners jsem poprvé narazil, když jsem se začal zajímat o bosoboty. Zdály se mi být velice nápaditou, levnější alternativou k předraženým bosobotám. Vzhledem k nízkým očekáváním se mi zdály být ale stále příliš drahé. Když byl na závodech stánek s možností vyzkoušení a cenou nižší než na internetu, neodolal jsem. Navíc jsem už plánoval cestu do Indonésie, kam jsem se nechystal brát žádné jiné boty než sandále.

Před cestou mě trápily bolesti sedacího nervu. Chození v ponožkobotách pro mě bylo nemožné, protože nijak netlumí nárazy. První použití jsem si tak nechal do Indonésie.

Co jsou to ponožkoboty?

Jak název napovídá, jedná se o jakýsi hybrid mezi ponožkami a botami. Přesněji se jedná o silnější krátké ponožky, které mají v oblasti dotýkající se země všity malé kousky materiálu, který mi připomíná gumu. Tato vrstva má zabránit poranění nohy ostrými předměty, jako jsou střepy, ostré kamínky atp., a mírně tlumit otřesy při chůzi.

Proč jsem je použil?

V Indonésii jsem je obul dvakrát. Pokaždé ze stejného důvodu – v sandálech mi byla zima. Ponožkoboty jsou ze silnějšího materiálu než běžné ponožky, a tak celou nohu docela dobře zahřejí. Spodní vyztužená část navíc i nečekaně dobře izoluje od chladu ze země.

Kombinace ponožkobot a ponožek

V prvním případě jsem šel ve štěrku, který mi neustále padal do sandálů, takže i to bylo důvodem k přezutí.

Potřetí jsem je použil na běh na Černou horu, protože jsem měl jen sandále.

Terén

V prvním případě se jednalo o výstup na sopku Batur. Cesta je především prašná s jemnými kamínky. Při sestupu jsme občas přešli nějakou vystouplou skálu, a především hodně sbíhali svahy ze sopečného prachu.

V druhém případě jsem šel jen po silnici.

Na Černou horu jsem běžel po žluté turistické značce z Černého Dolu. Jednalo se tedy o lesní cestu, částečně s kamínky a v horní půlce s z kamenů seskládanými schody.

Pohodlí

Od prvního kroku po nazutí ponožkobot jsem byl unešen chůzí v nich. Kameny, na které jsem šlapal, mi nezpůsobovali žádnou bolest. Navíc i noha v nich dobře držela na podkladu a příliš neklouzaly. Zatímco Marci i průvodce často na štěrku ujížděli.

Zaoblené kamínky člověk téměř necítí

Ponožky držely pevně, noha z nich nijak nevyjížděla, ani na palce nebyl vyvíjen enormní tlak. Takže jsou bezproblémové při chůzi do kopce i z kopce.

Do ponožkobot jsem si kvůli zimě vzal i tenké krátké normální ponožky. I přesto, že na vrcholu sopky ve 4 hodiny ráno nebyla teplota příliš nad nulou, tak od nohou mi nijak chladno nebylo.

Sluší se ale upozornit, že v létě chodím občas i na boso, takže moje odolnost je o něco vyšší a umím dobře chodit, což mohlo omezit ono sjíždění.

Při sestupu jsem často schválně chodil po skalách, abych ponožkoboty pořádně otestoval, i když jsem mohl šlapat po měkčí cestě okolo. I na takto tvrdém povrchu jsem se cítil nečekaně pohodlně a bezpečně.

Skalnatý povrch při troše opatrnosti nebyl problémem

Další obrovskou výhodu jsem pocítil při sebězích prašných polí. Zatímco průvodce s Marci neustále vyklepávali kamínky z bot, já takový problém neměl. Do přiléhajících ponožek se kamínky nedostanou. Po několika kilometrech chůze jemným sopečným prachem jsem si všiml, že ty nejjemnější částečky se postupně hromadí v ponožkách. Nicméně to komfortu příliš neubíralo. Spíše to vytvářelo pocit chůze po pláži.

I přes dvě vrstvy ponožek jsem neměl problém ani s pocením. Samotné ponožkoboty by měly být prodyšné. Mé spodní ponožky byly navíc ze 100% merino vlny, která má taktéž úžasné vlastnosti.

Při druhém použití na silnici už to bylo s pohodlím trochu horší. Malé ostré kamínky na tvrdém asfaltu byly více cítit. Možná to bylo o to horší, že mi chybělo takové to odolné rozpoložení mysli, které člověk má, když jde nějaký vysokohorský trek.

Obával jsem se, zda se mi z nového způsobu chození, které se hodně liší od chození s podrážkou, nebudou více unavovat nohy. Ale ani po několika hodinách chůze jsem žádnou zvláštní únavu necítil a ani druhý den se neozvaly žádné svaly, o kterých jsem do té doby ani nevěděl.

Při běhu do kopce byly také velice pohodlné. Ať už jsem běžel po hlíně či kamenech, jen párkrát jsem došlápl nepříjemně. Pravděpodobně i díky nutnosti pečlivěji sledovat, kam dávám nohu jsem i po měsíci bez běhu dosáhl pravděpodobně nejlepšího vrchařského výkonu v životě. Se zvyšující se únavou jsem čím dál častěji nakopával kameny a klacky. Překvapivě ani to díky vyztužení okolo prstů nebolelo.

Nejnepříjemnější část cesty

Kamenná cesta na Černou horu

Cesta dolů ale už byla poněkud horší. Došlapoval jsem z větší výšky, takže jsem musel běžet opatrněji. Hlavní problém ale tkvěl v nulovém odpružení nárazů. Kolena a stehna dostala zabrat ještě více než obvykle. Ve výsledku jsem tak dolů běžel jen o málo rychleji než nahoru.

Po použití

Při treku na sopku jsem si chvílemi říkal, že tohle vyztužená vrstva nemůže přežít. Když jsem se ale po treku na vyztužení podíval, tak se mi zdálo být nepoškozené. Zjevně je tedy vyrobeno skutečně kvalitně. Po sundání jsem jen vysypal prach a doma přemáchl v ruce v teplé vodě a ponožkoboty vypadaly zase jako nové.

Po běhu na Černou horu, jsem si všiml, že podrážka byla na několika místech značně sešlapaná. Zjevně se tedy jednalo o náročnější použití, než na jaké jsou ponožkoboty dělané. Na druhou stranu ponožkoboty odolaly lesní noční můře lehkých běžeckých bot – popadaným větvím. Ty velice snadno trhají prodyšnou látku na nártu. Ponožkoboty bez jediného zatrhnutí odolaly i několika zachycení popadaných větví.

Opotřebená podrážka po dvou náročných použitích

Hodnocení

Ponožkoboty Skinners mě mile překvapily. Mají k plnohodnotným (boso)botám blíže, než jsem čekal. Na chození po hlínových, lesních cestách jsou naprosto bezchybné. Se zhoršováním terénu bude více a více záležet na vaší citlivosti. Pro mě jsou dostatečné i pro lehčí vysokohorský trek.

Pro běh jsou vhodné na měkký podklad a běh do kopce.  Pro běh z kopce neposkytují žádné odpružení nárazů a i kamínky jsou samozřejmě více cítit.

Jste-li zastáncem chození na boso, ale nejste extrémisti, pak jsou tyto ponožkoboty skvělou koupí.

Uvidíme, jak dlouho ještě vydrží.

Jíja

Korektura by Hanka