Indonésie - tak krásná a tak levná
Skvělí lidé, krásná příroda, levné jídlo. Stručná ale výstižná charakteristika našeho hlavního cíle letošní velké cesty.
Indonésie se rozkládá na tisícech ostrovech v jihovýchodní Asii. Nejznámějšími ostrovy jsou Bali, Jáva, Sumatra a Borneo. My jsme s Marci navštívili Lombok, Bali a Jávu.
Svět tisíce podob
Indonésie je multikulturní multináboženská země. Většinu tu sice má Islám, ale najdete tu velké skupiny budhistů, hinduistů i křesťanů. Lidé zde používají několik stovek různých jazyků i když pravděpodobně všichni ovládají alespoň základy indonéštiny. S angličtinou je to ale už horší.
Snad každý ostrov je originál. Minimálně ty tři, které jsme navštívili, byly každý úplně jiný. Zatímco Lombok byl čistě muslimský, Bali je hinduistické a turistické. Jáva je sama o sobě mixem. Hlavním náboženstvím je sice Islám, ale hlavní památky jsou hinduistické a budhistické a často jsme naráželi na kostely, a především na křesťanské školy.
Ceny
Ceny téměř všeho jsou mnohem nižší než u nás. Jídlo, ubytování, doprava, oblečení, elektronika, mobilní tarify… Výjimkou tak jsou snad jen vstupy do národních parků a mléko.
Já si pořídil kreditní kartu s 15 GB dat a neomezeným voláním a smskami v síti (Marci) za asi 250 Kč (operátor XL).
Ubytování
Kvalita ubytování je zde hodně rozmanitá. V každé turistické oblasti samozřejmě najdete superluxusní hotely, ale to není náš styl. My využívali většinou hostely, guesthausy a homestaye – ubytování u lokálů doma. Většinu jsme rezervovali přes Booking.com.
Cena za noc se většinou pohybovala mezi 100 Kč a 200 Kč na osobu i se snídaní. A to jsme vybírali především podle hodnocení. Při snaze minimalizovat cenu by se člověk možná dostal i na průměr pod 100 Kč/noc. Evropský luxus zde ale nelze čekat.
Indonésané mají tak nějak blíže k přírodě. V téměř každém ubytování lze očekávat ještěrky, možná pár mravenců, či nějakého toho brouka. Nikdy to ale nepřekročilo mnou akceptovatelnou hranici. Taktéž teplá voda zde není samozřejmostí. Na druhou stranu skoro samozřejmostí je snídaně a osobní přistup ubytovatelů. S Wi-Fi to závisí především na lokalitě. Ve velkých městech je samozřejmostí, a především na Jávě byla hodně rychlá. V horách a na Lomboku i v odlehlejších městech to už bylo horší. Často to fungovalo tak, že Wi-Fi sice na bookingu psaná byla, ale ve skutečnosti to znamenalo, že na vyžádání vám ubytovatel vytvoří přes mobil hotspot. Dle mého mobilního hotspotu bude takový internet hodně pomalý, protože pokrytí signálem je v těchto oblastech prachbídné.
Doprava
Doprava zde je jednoduchá – půjčíte si skútr a jezdíte kam chcete. Maximální cena za půjčení Hondy Vario (hodně dobrý skútr) je na všech ostrovech jen 112 Kč/den. S délkou a vyjednávacími schopnostmi jste ale schopní stáhnout cenu až třeba na 35 Kč/den. Litr benzínu pak pořídíte za 16 korun. Řízení samo o sobě je zde velkým dobrodružstvím. Vše začíná ježděním vlevo. K tomu přidejte obrovské množství dalších motorkářů a náklaďáků… Řízení na Lomboku mimo Mataram (hlavní město) si užívala i Marci. Ve městech jsem si užíval jen já. Velice rychle jsem se naučil triky místních a díky mojí odvaze jsem tak i v nejhorších zácpách býval jeden z nejrychlejších.
Skútry zde mají vlastní pravidla. Nevím kolik z nich bylo psaných a kolik bylo dílem lidové tvořivosti. Mohou předjíždět zleva i zprava, a dokonce i v protisměru, pokud protijedoucí vozidla mají dostatek místa na uhnutí. Často pro skútry neplatí jednosměrky (někdy jsou dokonce i oficiálně značeny, že skútry mohou i v protisměru). Jedete-li na křižovatce nejlevějším směrem, nemusíte čekat na zelenou. U domácích uvidíte, že neplatí ani žádné technické a fyzikální omezení pro náklad. Na skútrech tu tak rozváží zmrzlinu, desítky plynových bomb i asi 5 prasat či lidí najednou a mnoho dalších kuriózních věcí v ještě kurióznějším množství.
Pro kratší přesuny a přesuny z na letiště je často nejlepší volbou Grab nebo Gojek. Tyto alternativy k Uberu a nenáviděná konkurence taxi nabízí často nepochopitelně nízké ceny.
S hromadnou dopravou jsme příliš zkušeností neměli. V milionových městech asi využívat lze, my využili autobus při dvou mnohahodinových přesunech mezi významnými městy. Jednou jsme jeli polorozpadlou rachotinou, nejedoucí více než 50 km/h, podruhé pro změnu autobusem s kuřárnou a 5 sedadly v každé řadě (3+2). Oba spojovala na české poměry nízká cena. Na Jávě mají i vlaky. Ten byl luxusní a přitom relativně levný (pravděpodobně levnější než by byl autobus), ale mnohé spoje jsou už pár dní dopředu vyprodané a na stání se lístky neprodávají. Navíc hustota železničních spojů je dost nízká (pár spojů za den).
Jídlo
Jídlo je jedním z největších lákadel jihovýchodní Asie. Tolik exotického ovoce budete jinde jen těžko hledat. Kuchyně je naprosto jiná než u nás – podle mě mnohem zajímavější a chutnější.
S jídlem je to jako s ubytováním. Na turistických místech najdete hromady předražených restaurací vařících evropské verze lokálních pokrmů. Stačí ale zahnout do nějaké zapadlé uličky ke skutečně lokálnímu warungu (jídelna, občerstvení) a najíte se skutečně místního jídla za cenu třeba 35 Kč/plnohodnotné jídlo. Počítejte ale s pořádnou pálivostí. Nedoporučujeme koukat do kuchyně ani moc okolo sebe. Špínu tu skutečně nijak neřeší. Ostatně to chilli stejně všechny bakterie zabijí. Za celý měsíc stravování se v nejrůznějších warungách jsem jen jedenkrát zvracel, a to ještě když jsem si dal krevety, které nejím, a jinak mi nikdy nebylo ani špatně.
Místní kuchyně se skládá především ze všech částí kuřete, sóji a tofu. Hlavní přílohou je zde rýže (Nasi). Tu dostanete jak k normálnímu jídlu tak k polévce.
Polévky jsou zde plnohodnotnými jídly. Jedná se většinou o kuřecí vývary s trochou zeleniny, ke kterým dostanete buď porci rýže a nebo nudlí (Mie) a surovinu kterou si zvolíte (maso, masové kuličky, kousky tofu…).
Nejzajímavější alternativou nám přišli warungy nejnižší úrovně, které už měly předvařené maso a další součásti vystavené v mísách za sklem, ke kterým vám jen uvaří rýži. Objednáte si mix a dostanete tak třeba 6 různých druhů jídel. Někdy se vás dokonce ani neptají co chcete a rovnou vám přinesou vše.
Příroda
Za mě je příroda jednoznačně největším lákadlem této země. Milujete-li vodopády, budete tu jako v ráji. Především Lombok jo doslova posetý vodopády. Tedy spíš zdejší hory. Taktéž hory jako takové rozhodně stojí za návštěvu. Podobné v Evropě nenajdete. Většinou jsou jen těžko přístupné, protože jsou porostlé pralesem. Na většinu hor ale vede nějaká cesta. Ty nejvýznamnější jsou bohužel většinou v národních parcích, do kterých je drahý vstup a ještě vám budou nutit průvodce. Jen málo kde na Zemi najdete tolik aktivních sopek jako zde. Mnohé sopky mají ve svých kráterech jezera. To je dělá skutečně krásnými. Navíc jsou fyzicky i technicky nenáročné.
Pokud vám nedělají dobře výšky, zkuste hloubky. Kolem zdejších ostrovů najdete desítky potápěčských či šnorchlařských rájů.
Lidé
Tím nejlepším zde jsou ale sami lidé. Mimo Bali zde stále nejsou na turisty příliš zvyklí. Můžete se tak těšit na pořádnou dávku pozornosti. Na rozdíl od Afriky se ale nemusíte bát neustálého oškubávání. Za celý měsíc jsme neměli s lidmi vyloženě negativní zkušenost. Samozřejmě jsme určitě párkrát zaplatili o něco víc, než jsme museli, ale největšími Šmejdy zde jsou oficiální organizace a stát. To oni zde podporují mnohonásobně dražší vstupy do národních parků a na vyhlášené památky jako třeba chrámy Borobodur a Prabamban.
Shrnutí
Indonésií můžete cestovat půl roku a stále budete nalézat nová zajímavá místa a zažívat nová dobrodružství. Navíc vás to nevyjde o nic dráž než být doma. Pár desítek zemí už jsem procestoval a tahle byla tou nejlepší! Myslím, že jsem zde nebyl naposled.
Jíja
Jednotlivé části tripu po jihovýchodní Asii si můžete přečíst zde:
Comments ()