Megatrip 2018 - jihovýchodní Asie
Loni jsem odhodil otěže a rozhodl se, že každý rok chci podniknout minimálně jednu alespoň měsíční cestu. Loni bylo hlavním cílem Maroko. Letos byla tím cílem Indonésie. Navíc jsem letos přibral přítelkyni Marci, se kterou jsme chtěli otestovat koncept párového sólo cestování.
Proč Indonésie?
Marci přišla v březnu s nabídkou velice levných (cca. 7.tis) zpátečních letenek na léto do Singapuru. Ještě jsem neměl naplánovanou jinou cestu a jihovýchodní Asii jsem měl už dávno v hledáčku, a tak jsme je koupili. Během následujících měsíců jsme vymýšleli, kam reálně pojedeme. Singapur je totiž jen malý městský stát sloužící především jako brána do zbytku JV Asie.
Z nějakého důvodu jsme z rozhodování úplně vynechali pevninskou část Asie. Pravděpodobně kvůli tomu, že tam jezdí většina cestovatelů. Zbývaly nám tak jen Indonésie, Malajsie a Filipíny. Filipíny byly poněkud daleko. Malajsie má jen malý kousek ostrova Kalimantan (Borneo). Můj původní záměr byl začít právě zde a pak se vydat na další Indonéské ostrovy, jenže z Bornea jsou kamkoliv jinam než do Singapuru velice drahé letenky. Zůstala nám tak Indonésie.
Plán cesty
Tak nějak jsme se shodli, že bychom rádi navštívili Bali, abychom si ho mohli odškrtnout ze seznamu dříve, než se z něj dočista stane država bohatých turistů. Nemáme ale rádi turistická místa, a tak jsme chtěli přihodit i nějakou větší divočinu. Při pohledu na mapu okolí se jako přírodně nejhezčí jevil Lombok. A protože jsou to jen malé ostrovy a na Jávě je několik velkých letišť, rozhodli jsme se letět zpět do Singapuru právě z ní. Zbývalo sehnat nejlevnější letenky na Lombok. Ty byly s přestupem v Kuala Lumpur (hlavní město Malajsie). To bylo pro nás super. Další známé místo odškrtnuto.
Mapa cesty (značky jsou místa, kde jsme spali).
Kliknutím zobrazíte interaktivní mapu
Náplň
Hlavním cílem naší cesty byla příroda a lidé. Snažili jsme se proto trávit co nejvíce času v horách a na co nejméně turistických místech. Občas jsme domácí naší přítomností až vyváděli z míry. Mnozí moc často turisty nepotkají. Navštívili jsme desítky vodopádů a vylezli na dvě sopky.
Vodopády na Lomboku
Kromě plnění hlavních cílů jsme například navštívili 3 megaměsta – Singapur, Kuala Lumpur a Jakartu. I ta jsou něco zcela nepředstavitelného, co člověk prostě musí vidět na vlastní oči!
Singapur
Důležitým úkolem bylo ověřit koncept párového sólo cestování. To se nám podařilo na Lomboku a na Bali.
Já se snažím být digitálním nomádem, takže jsem chtěl i na cestách věnovat práci 20 hodin týdně. Nakonec z toho bohužel bylo jen asi 16 hodin týdně. Marci se vzdáleně věnovala nutné práci, kterou nikdo jiný z firmy nemohl udělat za ní.
Párové sólo cestování
Párové sólo cestování je koncept, kterému věnuji samostatný článek. V našem případě jsme ho aplikovali na Lomboku, kde jsme se v různě dlouhých (v dnech počítaných) intervalech scházeli a naopak rozdělovali. Díky rozdělení jsme oba poznali mnoho místních lidí a zažili mnoho dobrodružství.
Na Bali jsme poté přešli na styl každodenního vidění se, ale buď oddělené spaní, či naopak oddělené denní cestování. Tím jsme v součtu mohli navštívit více míst a navzájem si doporučovat, kam ano a kam ne.
Úžasný pan učitel, který nám s jeho dcerkou představoval jejich vesnici
Doprava
Mezi státy jsme se pohybovali letadly.
Pro přejezdy mezi ostrovy jsme využili trajekty, které zde stojí pár korun. Jen komfort na nich příliš nečekejte. Především trajekt z Lomboku na Bali je skutečně tragický.
V Indonésii jsme jezdili na půjčených skútrech, které jsme si na každém ostrově půjčili zvlášť. Na Jávě jsme si je půjčovali jen v rámci jednotlivých míst, kde jsme přespávali.
Na Jávě jsme využili i autobusovou a vlakovou dopravu, které byly obě vcelku kvalitní. Meziměstským autobusem jsme jeli i na Bali. Ten byl pro změnu pravděpodobně nejtragičtějším autobusem, v jakém jsem kdy seděl.
Pro dopravu na krátké vzdálenosti v celé JV Asii je nejlepší aplikace Grab. Ta je Asijskou alternativou k Uberu. Na rozdíl od Uberu jsou zde ale ceny za přepravu násobně nižší. Například na Lomboku jsme po městě zaplatili za asi 4km cestu 15 Kč/auto.
Ubytování
Ubytování jsme vždy řešili maximálně dva dny dopředu. Nejčastěji jsme bydleli v hostelech za pár euro. Třikrát jsme si dopřáli luxusu levných hotelů. Několikrát jsme místo hostelu zvolili homestay – bydlení přes booking.com u místních.
Cena
Nejdražší na celé cestě byly jednoznačně letenky. Celkem jsme za ně dali asi 10 tisíc plus 1 300 Kč za autobus do Berlína. Jídlo v Indonésii běžně stojí okolo 40 Kč, ubytování do 200 Kč/noc. Vstupy se většinou přičítaly v průměru po 30 Kč. Výjimkou byla dvojvstupenka na největší chrámy na Jávě za téměř 900 Kč, výstup na sopku Ijen za necelých 400 Kč a zoo na Lomboku za 300 Kč.
Jídlo v relativně drahé restauraci, které jsem ale snadno usmlouval na běžných cca 40 Kč (bez pití)
Celkem nás tato měsíční cesta vyšla každého na přibližně 25 tisíc. Na této ceně začínají desetidenní zájezdy českých cestovek na Bali. Ty jsou navíc většinou jen s polopenzí, takže si ještě připlatíte za jídlo a většinu aktivit na místě. Za nižší cenu jsme si tak užili 3x delší a mnohokrát rozmanitější a dobrodružnější cestu! Navíc téměř stejnou částku jsem si během cest vydělal. Vrátil jsem se tak jen o málo chudší.
Shrnutí
Letošní megatrip byl rozhodně mojí nejlepší cestou. Sice nebyl zdaleka tak dobrodružný jako loňské Maroko, ale o to byl příjemnější.
Jíja
Další články z megatripu:
Jednotlivé ostrovy:
Comments ()